ARS217- sochařské dílo.

Autor: Zdeněk Vaníček

Rozhlas po drátě. Pojem, který je nezaslouženě na okraji zájmu radiohistoriků i sběratelů. Měli bychom si asi více uvědomit, že se jedná o zcela uzavřené historické období, které se již nikdy nevrátí. Účastnické skříňky rozhlasu po drátě (RPD) byly vlastně také jakési rozhlasové přijímače i když jen na jednu pevně danou stanici a funkčně sestávaly pouze ze tří součástek (reproduktor, transformátor, přepínač hlasitosti).



V nostalgicky vzpomínaných šedesátých letech vyráběl n.p. Tesla mimo řady jiných účastnických skříněk RPD typ ARS217, který se svým tvarem zcela vymyká obvyklému tvarovému pojetí přístrojů stejného určení. Jedná se o výsledek výtvarného návrhu akademického sochaře Ambrože Špetíka, který byl žákem věhlasného profesora Vincence Makovského. Sochařství studoval na zlínské Škole umění a po dokončení se vrátil na rodné Valašsko, kterému zasvětil své dílo.



Jeho sochy a plastiky realisticky zobrazují život a práci prostých lidí. Své výtvarné cítění projevil nejen dílech ryze uměleckých, ale i předmětech denní potřeby. Jedním z nich je právě bakelitová reproduktorová skříňka pro poslech rozhlasu po drátě typu ARS217. Na jejím návrhu pracoval pravděpodobně koncem padesátých let několik měsíců. Snažil se, dle jeho vlastních slov, vytvořit tvar takovým způsobem, aby bylo na první pohled patrné, že se nejedná o rozhlasový přijímač. Nezáživnou strohost rovných ploch a nepřirozené ostré rovné hrany zde nenajdeme. Autor se neomezil pouze na výtvarné řešení čelní stěny, ale v prostoru plynule zaoblený povrch boků vytváří oku příjemný zážitek i z šikmých úhlů pohledu. Neexistuje zde žádná přísně symetrická osa což může připomínat tvar vejčitého přírodního kamenného valounu. Vystupující oblina s knoflíkem přepínače plynule přechází do boční strany a asymetrické čelní plochy s reproduktorem. Přepínač hlasitosti se otáčí s příjemně měkce zaskakující aretací.

Na obrázku vidíme výsledný sádrový model, podle kterého byla zavedena sériová výroba pod označením ARS217.



Z ateliéru Ambrože Špetíka však nevzešel pouze jeden návrh z oblasti rozhlasu. Na obrázcích vidíme mile sympatické návrhy malé závěsné a malé stolní skříňky rovněž pro rozhlas po drátě. Obě existují bohužel pouze ve stadiu sádrových modelů. Proč nebyly vyráběny se asi nikdy již nedozvíme.

Mistr Špetík pracoval mimo to i se dřevem, kamenem, tepanou mědí i pálenou hlínou. S jeho díly se můžeme setkat na mnohých místech Moravy. Umělec svou životní moudrostí, skromností, optimismem a laskavým humorem byl pro ty, s kterými se setkal, bohatým zdrojem poučení i inspirace. Při posuzování svých uměleckých vizí byl však nekompromisní, kritice čelil s laskavostí a nadhledem. Každý jeho umělecký počin byl spojením poctivé řemeslnické práce a hloubky myšlenek. Nikdy nesnížil k tomu, aby tvořil bysty a sochy komunistických pohlavárů.

Akademický sochař, mistr Ambrož Špetík zemřel 31.ledna 2005 ve věku 83 let, když několik dnů předtím mu byla za jeho práci udělena cena města Valašského Meziříčí.

Podklady:
1) Věda a technika mládeži 9/1961
2) Hostýnské listy 2005
3) Poznatky z návštěvy ateliéru Ambrože Špetíka ve Valašském Meziříčí

Poznámka: Neznáte někdo další autory neobvyklých tvarových řešení z naší zájmové oblasti? Například by nejednoho z nás zajímala osoba autora skříňky Talismanu 308U
Dokumenty :: Firmy a osobnosti
Vytvorené: 4.7.2007