Prijímacie zariadenie Dr. Loomisa

Ve svém deníku, který měl velmi pečlivě veden o tom Loomis říká: "Nejvyšší vrstvy mraků jsou mořem elektrické energie. Franklin odváděl elektřinu z mraků k zemi. Nepochybuji, že dalším zdokonalením Franklinových přístrojů bude možno získat konstantní elektrický proud dostatečně silný, aby se mohlo telegrafovat přes oceán. Chci v tomto směru dále experimentovat a jednou tento sen uskutečnit".

Z reprodukcí původních Loomisových náčrtků je možno zjistit jak si představoval ono "elektrické moře", které podle jeho doměnek musí existovat ve vyšších vrstvách ovzduší. Jeho představy elektrických vrstev ovzduší lze považovat do jisté míry za předchůdce známé teorie ionizované vzdušné vrstvy podle Oliviera Heavisidea. Než se s převahou dnešních moderních poznatků pohrdavě ušklíbneme, připomeňme si, že Loomis byl jen zapálený a do jisté míry vzdělaný laik - a konec konců tehdejší názory na šíření elmag. vlnění byly proloženy řadou daleko větších nehorázností. Je pravda, že Loomisovy pokusy nespočívaly na "objektivní vědecké bázi", ale jeho logika byla v hrubých obrysech překvapivě správná i z hlediska dnešních poznatků. Lhostejno, že svých výsledků dosáhl cestou primitívní empirie a snad také štastnou náhodou, inspirací.

Nechejme ještě promluvit zažloutlé stránky Loomisova deníku: "Tato theorie předpokládá, že Země a vrstvy ji obklopující a dále celé okolí je prostoupeno soustřednými eletrickými plochami. Plochy, které jsou nejblíže Země, jsou stále rušeny atmosférickými změnami..." (vida, už tenkrát znali atmosférické poruchy?)"...střídáním dne a noci (!!!), vlivem Slunce a Měsíce a pod. Pouze vrstvy ležící velmi vysoko nad Zemí, které se mohou dotýkati jen nejvyšších hor, tvoří souvislá moře elektřiny. Můžeme na ně působiti zespodu elektrickými silami, které se z jednoho bodu rozšiřují kolem celé Země podobně jako vodní vlny, jenž povstanou, hodíme-li kámen do klidné vody. Elektrické vlny, jež takto povstaly, možno tedy zjistiti vodičem, sahajícím do velké výšky, a lze je registrovati přístroji k tomu shodnými".

Ačkoliv se Loomis domníval, že "vlna" se šíří jen horizontálně, byl současné teorii elmag. vlnění svou představou velmi blízko. Snad by svůj omyl rozpoznal, kdyby mu bylo dopřáno bádat systematičtěji.

Roku 1872 předložil Loomis výsledky svých pokusů patentnímu úřadu a obdržel první patent, týkající se vynálezu systému bezdrátové telegrafie (reprodukci tohoto patentního spisu uvádíme na poslední straně tohoto sešitu). Krátce nato byla dokonce založena ve Washingtonu první společnost pro bezdrátovou telegrafii, která se bohužel rozpadla ve finančních zmatcích po občanské válce.

Jaké to byly, ty "vhodné přístroje", do nichž přiváděl Loomis "elektrické vlny, zjištěné vodičem ve velké výšce"? Nemáme bohužel prameny, které by přesněji osvětlily podrobnosti, neboť mnoho modelů a nákresů Loomisových prací padlo za oběť požáru ve washingtonském patentním úřadě. Ze zbylých náčrtků, které máme k dispozici pro naši krátkou pouť dějinami, vyplývá, že na přijímací straně pracoval s anténou, nesenou drakem, dále s induktivním anténním okruhem a s uzemením. To jsou prvky, které sice vyplývají z jeho mylně pojaté teorie "elektrického moře" a "čepování", nicméně zůstaly v běžné radiotechnice dodnes. Pro vlastní registraci impulzů patrně používal magnetického detektoru, lze se jen domnívat, že na principu pozdějšího tzv. Wagnerova kladívka. Ze zachované kresby, která nezachycuje detaily, nelze zjistit přesnější údaje:

V roku 1865 vyslal a prijal Dr. Loomis zrozumiteľné telegramy
na vzdialenosť 23 km bez použitia dovtedy obvyklého drôteného vedenia

Ne o mnoho víc napovídá zápis v jeho deníku: "Zjistilo se, že nemohou vzniknouti indukční proudy, nejsou-li konce drátu spolu spojeny kovem nebo soustavou vodičů. Tím se vysvětluje, že drátem musí probíhati přerušovaný proud konstantního směru. Abychom toho dosáhli, musíme připojiti zařízení, které na koncích cívky v každé půlperiodě kontakt přeruší, popř. spojí. V době této poloviční obrátky magnetu musí spojení zůstati beze změny. Když pólový nástavec U začíná být záporně magnetickým a pólový nástavec N kladně magnetickým, popřípadě když v pólu U ubývá kladného magnetismu a v pólu N magnetismu záporného. Těmito změnami vzniká přerušovaný stejnosměrný proud. V době následující poloviční obrátky se spojení přeruší, čímž se zadrží proudový náraz nyní opačného směry, který by vznikl způsobem shora uvedeným."

Znamená to, převedeno do současných pojmů, neladěný indukční obvod a detekce? Nevím. Český překlad deníku je kdovíkolikátý v pořadí od originálu v archaické americké angličtině. A představivost současníka, byť sběratele, je formována už daleko jinak, ale přesto...

...přesto můžeme podle starodávného popisu identifikovat v "přístroji vhodném pro registraci" elektromagneticky měnič, který vyvozuje motorické změny registračního zařízení partně na principu modulace magnetismu stálého magnetu pulzujícím stejnosměrným proudem. Ten partně vzniká onou mechanicko-magnetickou detekcí. Ať je to jakkoliv, jisté je, že Loomis sestrojil více než před 110 lety primitivní zařízení, které mu fungovalo a bylo možno tím krámem bezdrátově telegrafovat. Jinak by mu úřady nedaly patent.

Život a dílo tohoto badatele a snílka nebylo věru korunováno žádným happy-endem, Nedostatek porozumění, finanční problémy, pak rozpad rodiny a ruku v ruce s tím veřejný posměch v místním tisku způsobily jeho roztrpčení. A to byl konec Loomisových pokusů. Doktor zubního lékařství Mahlon Loomis zemřel zapomenut v roce 1886 v domě svého bratra ve Wedu (Virginia).

Víru ve správnost svého přesvědčení, v užitečnost jeho vynálezu mu však nikdo nevzal ani před smrtí. Krátce před tím, než skonal, prý Loomis prohlásili "Až bude dnešní geranerace dosti stará, dožije se ještě toho, že se mé plány uskuteční. Pak se budou z úžasem ptáti, proč se to dříve pokládalo za nemožné. Já sám se toho již nedožiji, ale jsem si jist, že k tomu dojde. A jiní vynálezci si pak budou činiti nárok na slávu, na to, co jsem objevil já. Ale pravdu dokážou anály Kongresy..."

Nevím, zda někde ve Virginii či jinde ve Státech, kde žil a snil dnešní skutečnost Loomis, mají aspoň malou pamětní desku, nebyl jsem tam. Bylo by však nespravedlivé, abychom na dr. Mahlona Loomise, snílka a vynálezce, který namísto viditelného zisku zubolékařské praxe volil raději cestu bádání v říši neviditelných vln, dnes ve věku integrovaných obvodů a radiokosmických spojení zapomněli úplně.

Literatúra
- Voľne spracoval podľa článku "30 let pred Marconim" rádiotechnického mesačníka "PHILIPS RÁDIO", vydaného spoločnosťou Philips v marci 1930 v Prahe, ročník III, Číslo 3
- Webster Bibliograph Dictionary
- Oba náčrty sú podľa pôvodných kresieb v denníku Dr. Loomisa