Dnešní stav radiotechniky (1925)

Poskytol J.Fejtek, ČR
Úvodník z prospektu predajcu z roku 1925, firma ELPECO, Plzeň



Vysokofrekventní technika nalézá v prvé řadě upotřebení v bezdrátové telegrafii a telefonii; jest doposud nejmladším odvětvím elektrotechniky. Teprve na konci minulého století Ital Marconi provedl poprvé důkaz přenášeni zvuku na dálku bez drátu. Povzbuzeni pokusy tohoto znimého vynálezce, počali se zabývati učenci všech kulturních států problémem bezdrátové telegrafie a podařilo se na počátku tohoto století s dobrými výsledky uskutečniti tuto myšlenku prakticky i na větši vzdálenosti.

Již v roce 1904 byly postaveny stanice, které doručovaly telegrafické zprávy pomocí tohoto nového způsobu a bylo shledáno, že tento způsob byl nejen mnohem rychlejším, ale i daleko spolehlivějším v moderním provozu, než dosavadní methoda telegrafování pomocí dlouhých a nákladných elektrických vedeni. Vynikající přednost tohoto bezdrátového dorozumívání na velké vzdálenosti, byla v první řadě ta, že vysílané zprávy mohly býti přijímány libovolným počtem přijímacích aparátů, kdežto při telegrafii drátové zpráva mohla býti přijímána pouze příjemcem jediným.

Dnes jest v předních kulturních státech zavedena z tohoto důvodu telegrafie bez drátu, takže téměř po celém světě jsou v činnosti velké vysílací stanice, které dnem i nocí rozesílají do světa nejnovější meteorologické a bursovní zprávy, obchodní novinky, časové signály a vůbec zpravují svět o všech důležitých událostech.

Dle síly vysílači energie jest omezen okruh působnosti jednotlivých stanic. U největších vysílacích zařízení tohoto způsobu může vysílaná vlna v nepatrném zlomku vteřiny zasypati celý svět Morseovými značkami. Jest tedy možno dobrým přijímacím aparátem takovouto velkou stanici slyšeti na celém světě. Největší stanice, které mohou býti přijímány na kterémkoliv místě naši zeměkoule, jsou Nauen a Paříž, jež pracují s vlnou délky od 6.000 do 32.000 m a které jsou určeny specielně pro službu zámořskou.

Mimo těchto největších vysílacích stanic jest v činnosti velká řada stanic jiných, které pracuji na vlně v délce 300 m až 1800 m. Tyto zprostředkují spojení mezi stanicemi pobřežními a loďmi na mořích, vzducholoďmi, letadly atd. Výše jmenované stanice signalisuji známými Morseovými značkami, které sestávají z různě dlouhých a kratších skupin vln, následujících po sobě v určitých intervalech a které tvoří dle zvláštní mezinárodni úmluvy a schémat jednotlivá písmena, čísla atd.

Teprve v roce 1907 podařilo se přenášeti také řeč a hudbu pomocí vyzařování elektrických vln. Americe patří zásluha, že výsledky pokusů zhodnotila v praktickém životě. V roce 1916 byly v různých městech Spojených států severoamerických předány veřejnosti broadcastingové stanice, které vysílaly přednášky, zpěv a orchestrální hudbu.

V roce 1919 počalo se s těmito pokusy v Evropě. Každodenně po několik hodin vysílána byla hudba gramofonů a po zdlouhavých pokusech podařilo se zříditi jak vysílací, tak i přijímací stanice, jež vyhovují již všem požadavkům zhýčkaného posluchače. Prohlédneme-li nyní programy všech evropských vysílacích stanic různých zemí, shledáme, že starý svět dostihl ve všem Ameriku.

Povinností každého přítele radia jest pomáhati rozvoji rozhlasu, vybudovati jej dále, říditi se předpisy, přihlásiti svou stanici a platiti nepatrný příspěvek, z něhož se umožňuje našemu „Radio-Journalu", aby mohl svůj program udržovati na světové výši. Podmínky, jež klade ministerstvo pošt a telegrafů nutno bezpodmínečně dodržovati, neb jedině tak umožní se nerušené přijímání a další rozvoj radia.

Předpisy vztahující se naradiorozhlas jsou uvedeny zvláště v dodatku.

Dokumenty :: 30-te roky, Dokumenty :: Firmy a osobnosti
Vytvorené: 8.4.2008