5. Obr. 26 D představuje ladič s volnou vazbou, spojený s krystalovým detektorem a telefony. Ladič tohoto druhu byl popsán v části F3 na str. 42.

6. V každém případě si povšimněte, že jedna strana krystalového detektoru je spojena s anténovým koncem cívky a jedna strana telefonů se zemí. Zbývající spoje krystalového detektoru a telefonů jsou spjaty navzájem.

V některých připadech obdržíme dobré výsledky i bez telefonního kondensátoru, označeného na každém obraze písmenou C. Závisí to na tom, jakého telefonu jsme použili.

B. Jak máme seřaditi krystalový přijímač?

Uspořádání jednotlivých součástek krystalových přijímačů, jejichž diagramy byly podány na obr. 26 A, B, C a D, znázorňuje obr. 27 A, B, C a D.

Částice lze snadno rozpoznati, na obrazcích jsou také udány rozměry příslušných podložek. Skřínky mohou býti dle libosti hluboké 12 až 15 cm.

C. Jakých krystalových detektorů se zpravidla používá?

1. Velmi trvanlivý a značně citlivý je krystal karborundový, jehož se používá ve spojení s ocelovým hrotem nebo pérem; ale abychom s ním dosáhli nejlepších výsledků, musíme přibrati baterii a odpor. Jeli odpor měnitelný, mluvíme o t. zv. potenciometru; dostačí potenciometr, který má celkový odpor 300 ohmů. Spojení znázorňuje obr. 28 B. Baterii mohou tvořiti dva nebo tři suché články. Mnohem výhodnější jest, užijemeli pevného odporu R a suchého článku C, jak ukazuje obr. 28 A, Odpor je 100.000 ohmů. Odpor a článek jsou shuntovány kondensátorem o kapacitě 2 mikrofaradu. Karborundový a ocelový detektor znázorňuje obr. 29.

2. Jiný dobrý a trvanlivý detektor má název Perikon. U tohoto se používá dvou různých krystalů, jež jsou upevněny tak, že se jejich povrchy dotýkají. Jeden z nich je zinkit, což je přirozený červený kysličník zinku; druhý pak je sloučenina sirníků mědi a železa, a může to býti buď ebonit nebo chalkopyrit.

3. Velmi dobrých výsledků dosáhneme s detektorem, který se skládá z maličké drátěné štětičky, zvané „kočičí vousky" (catwhisker), spočívající na povrchu kousku galenitu nebo silikonu. Zpravidla se nejlépe osvědčuje měděný drát o síle 0.3 mm neb ještě menší, ač někteří raději používají „kočičích vousků", skládajících se ze tří nebo čtyř měděných drátků o síle 0.15 mm, zkroucených dohromady. Výhoda tohoto detektoru záleží ve velkém počtu citlivých bodů, které možno vyhledati tím, že „kočičí vousky" uvedeme do styku s různýrni částmi krystalu. Nevýhodou zase je, že citlivé místo se snadno stane necitlivým, a někdy je zapotřebí pozorného a jemného nařízení, než najdeme opravdu citlivý bod. Detektor tohoto druhu znázorňuje obr. 30.

D. Upevnění krystalů.

Většina krystalů ztrácí svou citlivost, když byla rozpálena; proto je zasazujeme do objímky, naplněné pájkou, tavící se při nízké teplotě (na př. Woodovým kovem). Woodův kov musí býti rozehřát nad plamenem a pak se jím naplní objímka. Krystal se do něho zasadí, právě když kov začíná tuhnouti. U nás se nejlépe osvědčují tellurované galenitové krystaly, přicházející do obchodu pod značkou „Crystal B". Jejich původ je francouzský.

E. Nařízení krystalového přijímače.

Předpokládejme, že některá vysílací stanice jest v činnosti a že přijímač leží v jejím dosahu; tu spojíme anténu a uzemnění se svorkami přístroje a přesvědčíme se, zda detektorové krystaly nebo krystal a hrot péra se navzájem dotýkají. Abychom mohli najíti citlivý bod, k tomu je téměř nezbytno použíti zkušebního bzučáku (test buzzer). Ten se skládá z bzučáku (buzzer), který je možno koupiti za několik korun, z několika suchých článků a drátěné cívky. Zapojení těchto součástek je naznačeno na obr. 31.

Když byl bzučák uveden v činnost, podržíme zkušební cívku poblíž přijímače a budeme nařizovati detektor tak dlouho, až v telefonech uslyšíme nejsilněji zvuk bzučáku. Pak vzdálíme cívku od přijímače a budeme nařizovati detektor znovu tak dlouho, až si budeme jisti, že jsme našli nejcitlivější bod.

Potom bzučák vypneme a vyladíme signál tímto způsobem: Kdvž se ladič skládá z variometru, jako na obr. 27 B, je pouze třeba otáčeti knoflíkem, připevněným k pohyblivé cívce.
Používámeli však ladiče, zobrazeného na obr. 27 A, nařizujeme nejdříve přístroj pomocí skupinových kontaktů, a slyšímeli signál, doladíme kličkou pro jemné ladění.

U ladičů, které mají proměnný kondensátor (jako na obr. 27 C), zastavíme induktanční kličku na urči tém kontaktu a otáčíme zvolna knoflíkem kondensátoru. Neníli nic slyšeti, opakujeme celý postup, zastavivše před tím kličku cívky na jiném bodu.

Používámeli ladiče o dvou okruzích (jako na obr. 27 D), umístíme cívky těsně při sobě, a zároveň pohybujeme knoflíky obou kondensátorů. Když jsme zaslechli signál, zeslabíme vazbu a vyladíme pomocí kondensátoru, až signál budeme slyšeti nejsilněji. Na konec se přesvědčíme, jeli krystal v nejcitlivějším postavení.

F. Jaká je funkce krystalového detektoru?

Bezdrátovou energii zachycuje anténa, a anténový okruh, který v sobě zahrnuje ladič, je nařízen tak, že signál, který chceme přijímati, je pokud možno nejsilnější. Slaboučké proudy, vzniklé v anténovém okruhu, se střídají s ohromnou frekvencí. Mámeli na paměti, že průměrná frekvence lidského hlasu je šest až sedm set cyklů za vteřinu a že frekvence bezdrátových vln, používaných k rozhlasovým transmisím se blíží milionu, pochopíme, že bezdrátové proudy se střídají s ohromnou frekvencí.

Obyčejný telefonní přiiímač se skládá z magnetu, okolo něhož je vinutí cívek a nad nímž membrána. Když vinutím probíhají střídavé proudy, mění se magnetické působení na membránu, takže ta se chvěje a dává vznik zvonkovým vlnám. Membrána se bude zcela dobře zachvívati až do frekvencí čtyř nebo pěti tisíc cyklů za vteřinu, nebude však reagovati na ohromnou frekvenci jednoho milionu. Nebude na ni odpovídati vůbec, protože za proudem, běžícím jedním směrem, následuje proud opačného směru tak rychle, že membrána se nemůže ani pohnouti.

Abychom mohli vysokofrekvenční bezdrátové vlny přeměniti ve zvukové vlny, musíme tedy užíti kromě telefonu ještě nějakého zařízení; jest také jasné, že tento zvláštní přístroj musí býti tak zařízen, aby přijímačem propouštěl toliko proud, jdoucí jedním směrem. Potom se ovšem membrána bude pohybovati zcela snadno.

Shledalo se, že jisté krystaly působí jako usměrňovače, když se dotýkají navzájem anebo ocelového nebo měděného hrotu; tehdy propouštějí proud toliko jedním směrem. Když pak je takový detektor zapojen do okruhu, propustí okruhem elektrický proud pouze v jednom směru. Detektor musí býti ovšem zapojen s telefony za sebou. Shledalo se dále, že reakce telefonního přijímače jest úměrná napětí, použitému u detektoru, takže se říká, že detektor je zařízení, uvádění v činnost napětím. To platí o mnohých obyčejných detektorech, jichž se dnes používá, a znamená to, že detektor a telefony musí býti zapojeny paralelně s onou částí ladiče, která vyrábí největší napětí. Detektor jest proto zapjat paralelně s celou indukcí v ladiči. Aby toto napětí bylo co nejvyšší, používáme zpravidla při ladění nejmenší hodnoty kapacity a nejvyšší hodnoty samoindukce. Tak očekáváme, že dostaneme silnější signály, jestliže v anténovém okruhu použijeme variometru, a slabší, jestliže do anténového okruhu zapojíme malou cívku, shuntovanou velikým kondensátorem.

G. Chyby.

2. S jakými chybami se nejčastěji setkáváme u krystalových přijímačů?

Chvba zpravidla tkví v detektoru, a najdeme ji snadno, jestliže použijeme bzučáku. Často bývá nutno zkusiti několik krystalů, než obdržíme uspokojivé výsledky. Krystal nemáme ohmatávati a nemáme dopustiti, aby se ušpinil nebo zaprášil. Můžeme jej očistiti kartáčkem a mýdlovou vodou nebo častým lihem. O chybách v ladicích jsme jednali v předchozím oddílu.

Někdy se stává, že se rozpojí telefony nebo telefonní šňůry. Jeli tomu tak, to vyzkoušíme, když konce šňůr spojíme s jediným suchým článkem a přiložíme ucho k sluchátku. Jakmile provedeme spojení, musíme totiž zaslechnouti hlasitý praskot.

Slyšímeli za příjmu šramoty, přesvědčme se, zda nejsou přerušeny telefonní šňůry. Slyšímeli šramoty, když otřásáme šňůrou, pak je pravděpodobně chyba v šňůře a ta musí býti opravena. Ovšem šramoty mohou býti zaviněny také jinými příčinami, na př. blízkým elektrickým nebo telegrafním vedením nebo nedalekými elektrickými drahami. Mámeli krystalový přijímač, je těžko odstraniti je, ač se často osvědčí věnovati pozornost uzemňovacímu spojení.