Z těchto tří principielních způsobů zapojení je dvoustupňové vysokofrekvenční zesílení nejméně zajímavé a to proto, že při tomto způsobu použití je třeba dosti složitého odstínění obou stupňů, jež sestavení takového přijímače značně zdražuje. Při velmi vysokém stupni zesílení, jehož by bylo možno theoreticky při dvojnásobném vysokofrekvenčním zešílení dosáhnouti, měl by přijímač dávati dokonalý příjem na rám. Pro dlouhé vlny nad 1000 m, při nichž pracuje tato lampa skutečně s velmi dobrým zesilovacím činitelem, zmíněný předpoklad také skutečně platí a příjem na rám je velmi dobrý. Naproti tomu však rozhlasové vlny pod 1000 m nejsou i při pečlivém provedení přijímače dostatečně zesilovány a i při dobření odstínění začne přijímač se třemi ladícími okruhy kmitati. Sestavení takového přijímače je tedy velmi složité a o příjmu na rám nelze prakticky mluviti, poněvadž tohoto tvaru antény by mělo býti použito jen u oněch přijímačů, u nichž je síla příjmu při připojení na anténu venkovní skoro stejná jako při připojení na anténu rámovou, kterážto podmínka je dosud skutečně splněna jen u superheterodynu.

Srovnáme-li tedy práci i peníze vynaložené na dvojstupňový vysokofrekvenční zesilovač s dosaženými výsledky, pak pracuje tento zesilovač při připojení na rám ve srovnání se superheterodynem dosti špatně a při připojení na venkovní anténu zase oproti jednoduchému vysokofrekvenčnímu zesilovači příliš dobře.

Za standardní schémata s lampami se stíněnou anodou mohou býti tedy pokládána jednoduchá vysokofrekvenční zesílení pro vnitřní nebo vnější anténu a mezifrekvenční zesílení s touto lampou v interferenčním přijímači pro anténu rámovou. Po důkladných pokusech, které autor s těmito dvěma schématy konal je možno říci, že v nich nová lampa se stíněnou anodou splňuje všechna očekávání, která na ně byla kladena. Obrazec 1 ukazuje úplné zapojení skutečně velmi dobrého 3 lampového přijímače s 1 vysokofrekvenční lampou se stíněnou anodou. Má-li přijímač jediný vysokofrekvenční stupeň, není třeba odstíniti od sebe elektricky mřížkový a anodový okruh, je-li ovšem rozložení přívodních drátů pečlivě provedeno; při dvou stupních vysokofrekvenčních je už toto odstínění naprosto nutné. První lampa na obr. 1 je vysokofrekvenční lampa se stíněnou anodou, detekční lampa je zapojena jako audion a má velkou strmost (2 mA/V), na posledním stupni přijímače pracuje nízkofrekvenční stíněná lampa trojmřížková, mající zesilovací činitel 100, která má skvělou modulaci a dává stejnou sílu příjmu jako 2 obyčejné nízkofrekvenční stupně. Mnozí se domnívají, ovšem zcela mylně, že tato lampa úplně potlačuje hluboké frekvence; ve skutečnosti zesiluje tato lampa vysoké frekvence úplně stejně jako hluboké, což lze velmi snadno vyrovnati paralelním připojením většího kondensátoru ke zdířkám pro reproduktory.

Velmi důležitá je otázka, zda má býti dána přednost v anodovém okruhu stíněné lampy přímému laděnému okruhu či vysokofrekvenčnímu transformátoru. Zde ve Francii není při příjmu douhých vln laděný okruh výhodný, poněvadž selektivita při odladění stanic Daventry, Konigswusterhausen, Radio-Paris by nebyla dostatečně vysoká. Ani vysoký vnitřní odpor stíněné lampy — při pokusech bylo používáno Philipsovy lampy A 442 — nezvýší selektivity dostatečnou měrou. Pro převážný příjem dlouhých vln musí býti bezpodmínečně použito vysokofrekvenčního transformátoru. U krátkých vln stačí laděný anodový okruh. Docela jiné poměry pro příjem jsou ve střední Evropě, kde kromě stanice Konigswusterhausen není žádného blízkého velmi silného vysílače na dlouhých vlnách, který by bylo nutno odladiti. Ve střední Evropě bude tedy laděný okruh vyhovovati co do selektivity i na normálních rozhlasových vlnách. Zapojení přijímače s vysokofrekvenčním transformátorem ukazuje obr. 2, ve kterém je zakreslena jen část vysokofrekvenční, protože ostatní část zapojení je stejná jako na obr. 1.

Zpětnou vazbu měníme změnou kapacity vazebního kondensátoru C5; toto uspořádání jest výhodnější než zpětná vazba elektromagnetická provedená pohyblivou vazební cívkou, poněvadž přijímač bude míti jen pevné cívky, čímž se jeho sestavení zjednoduší.

Druhé, nejdůležitější principielní zapojení stíněné lampy v interferenčním přijímači ukazuje obr. 3. Jako oscilátor a modulátor pracuje dvoumřížková lampa, pro mezifrekvenční zesílení je použito jediné stíněné lampy, třetí lampa pracuje jako audion a na nízkofrekvenčním zesilovači je použito jako koncové lampy specielní lampy trojmřížkové. Tento přijímač pracuje jen se 4 lampami a dává při připojení ňa malý rám velmi dobrý příjem všech evropských stanic na reproduktor. I v tomto přijímači je provedena kapacitivní zpětná vazba pomocí několika přídavných závitů na sekundérní straně mezifrekvenčního transformátoru.

Podrobný návod na stavbu třílampového přijímače s pevnými cívkami pro vlnový rozsah 200—2000 m podle obr. 1 přineseme v některém z příštích čísel. Ing. K. S. (Amboise).