Standardyne 1925 - 5 tubes („pětilampovka“) - popis a renovácia prístroja

Unikátny rádioprijímač z roku 1925, americkej výroby. Autor: J.Popelka, ČR

Popis přístroje:
Tento radiopřijímač je originální a pochází z dob úplného začátku komerčního vysílání rozhlasu v USA i v Evropě. Jeho konstrukce je z dnešního pohledu velmi jednoduchá, ovšem ve své době vlastnictví takového přístroje znamenalo úžasný technický pokrok. Je vyroben pro rozsah středních vln, v Evropě od 520 do 1 610 kHz, což odpovídá vlnovým délkám 186 až 577 metrů. V Severní Americe se využívají frekvence až do 1 710 kHz.

Přijímač je konstruován jako bateriový přímozesilující, tzv. neutrodyn, kdy první dva stupně slouží jako laděné zesilovače vysokofrekvenčního signálu, třetí stupeň jako laděný mřížkový detektor a poslední dva stupně jsou nízkofrekvenční zesilovače s transformátorovou vazbou.

Jako zesilovací prvek slouží přímo žhavená trioda 01A, označovaná později také jako 201A nebo 301A (ale i jinak), to podle výrobce. Tyto triody byly v USA velmi oblíbené, vyráběla je řada i dnes známých firem a všechny se pokoušely elektronku nějak vylepšit. Hlavní změny spočívaly v konstrukci katody, která byla původně pouze z wolframového vlákna (ty co svítí hodně), pak thoriované a cesiované, případně s baryem, (ty co svítí méně). Jejich charakteristiky se dost lišily, zesílení měly kolem 7. Standardně se zesílení triody 01A řídilo žhavícím proudem, takže všechny tehdejší přístroje měly žhavící reostat. Napájely se výhradně ze dvou anodových baterií 45 V a žhavícího akumulátoru 6V. Použité elektronky jsou dosti neúsporné, každá na žhavení odebírá 0,25 A, tedy celý přijímač 1,25 A max.

Popis konstrukce
Konstrukce přijímače je velmi jednoduchá a z dnešního pohledu dost primitivní. I přes relativně malé zesílení elektronek se přeci jen prvky vzájemně vážou a dochází ke kmitání. Základem je deska z ebonitu (sírou vytvrzený kaučuk), tedy izolant, spoje jsou provedeny na šroubky a neexistuje zde žádné stínění. Ladící obvody jsou tvořeny rozměrnými vzduchovými voštinovými cívkami, které mají značné rozptylové pole. Tři otočné vzduchové ladící kondenzátory rovněž nejsou stíněné a navíc nemají žádný převod, takže jejich jemné nastavení na stejnou stanici (kmitočet) je dosti obtížné.

Nastavení žhavících reostatů je rovněž velmi citlivé. První reostat AMPLIFIER řídí žhavení prvních dvou stupňů a tím se nastaví jejich zesílení. Při vyšším zesílení se oba stupně rozkmitají, což se dá poznat sluchem. Druhý reostat DETECTOR řídí žhavení detektoru a obou nízkofrekvenčních stupňů. I zde je nebezpečí rozkmitání. Při malém žhavení stupně zkreslují, při velkém se rozkmitají.

Potíž je způsobena tím, že elektronky odebírají záporné mřížkové předpětí ze záporného konce žhavení, takže regulací žhavení se nechtěně posunuje i jejich pracovní bod od zavřeného stavu až do plně otevřeného, kdy už nezesilují (viz charakteristika). Dá se ale najít bod, ve kterém je zesílení i zkreslení přijatelné. Pozdější přijímače už měly pevný zdroj záporného předpětí (zprvu jen dva galvanické suché články 3 V, později odporové děliče anodového proudu).

Elektronky jsou velmi rozdílné, mají sice typické, ale dosti různé charakteristiky. Sestava, která je v přístroji nyní, byla vybrána tak, aby se při regulaci žhavení chovala co možná shodně, ale je možné vyzkoušet sestavu jinou, k dispozici je 6 náhradních a plně funkčních kusů. Na jeden žhavící okruh by se ale měly použít elektronky jen jednoho druhu, tedy buď s katodou wolframovou nebo thoriovanou. Nejlépe vycházelo osazení dvěma thoriovanými katodami (temnými) do VF zesilovače (pozice 1 a 2) a zbytek s wolframovými (svítivými) katodami a to včetně pozice č. 3 - detektoru.

U detektoru je tedy v první řadě třeba nastavit žhavení tak, aby byla co nejúčinnější detekce. Mřížkové předpětí pro detektor (elektronka č. 3) vzniká průtokem mřížkového proudu přes odpor 0,85 MW, což už je řešení odpovídající pozdějším konstrukcím. Žhavením (knoflík DETECTOR) se tedy řídí pouze zesílení stupňů.

Přístroj také nemá žádný obvod AVC (automatické vyrovnávání citlivosti – Automatic Volume Control), běžný už i u přijímačů ze třicátých let, což znamená další potíž při ladění signálu večer a přes den, kdy bývá podle polohy vysílače úroveň až 5x menší. Každá stanice je tedy různě silná. I tento problém se musí vyřešit vhodným nastavením žhavení, zejména u VF zesilovače (knoflík AMPLIFIER).

Všechny popsané nepříjemnosti jsou ovšem přiměřené době vzniku přijímače. V dávné době, kdy na středovlnném pásmu vysílalo jen několik vysílačů to příliš nevadilo, ale dnes jednoduchá konstrukce působí potíže. Ovšem v dnešní době by bylo vcelku velmi snadné tyto neduhy odstranit, ale pouze za cenu přidání blokovacích kondenzátorů, vytvoření zdroje mřížkového předpětí např. děličem anodového napětí a přidání stínění. Tím by se ovšem zásadně porušila historická autenticita přístroje.

Typická byla vnější forma přístroje. Radiopřijímač byl domácím přepychem, podle toho se také stavěl v podstatě jako kus luxusního nábytku. Běžná forma truhličky (box) byla záhy vystřídána kapličkami (tower, cathedral) anebo skříní až na zem (floor), vyrobená vždy z pěkného nábytkového dřeva. Teprve ve třicátých letech se začal na skřínky přijímačů používat také bakelit (fenolformaldehydová pryskyřice – termoset s plnivem).

K přístroji patří reproduktor RCA UZ-1325, což je v podstatě klasické membránové sluchátko s velkým zvukovodem ve tvaru trouby, vyrobené z ebonitu. Páčkou na podstavci se pak nastavuje vzdálenost membrány od magnetů, tím také citlivost. Jako dodatek byla také opatřena dobová americká sluchátka Western Electric, která zde ovšem slouží jen k demonstraci kompletní soupravy, nejsou pro provoz nutná. Také byla vyrobena asi o 7 let později.

Uvedení do provozu
Aby bylo vůbec možné bateriový přijímač předvést, musely by k němu být dvě anodové baterie 45 V a jeden žhavící akumulátor 6V (např. z motocyklu) . Protože se anodové baterie už dávno nevyrábějí a jejich údržba včetně akumulátoru by byla obtížná, byl k přijímači postaven tříhladinový síťový zdroj napětí, který baterie nahrazuje. Tím odpadá starost s nastavením žhavení pro určitou sestavu elektronek. Přijímač je vhodné vypínat síťovým vypínačem na tomto zdroji, nepoužívat spínač na panelu radiopřijímače. V opačném případě při zastavení odběru proudu ze zdroje se začnou dost zahřívat stabilizační Zenerovy diody ve zdroji, což sice není nebezpečné, ale zbytečné.

Při zkoušení byl přijímač naladěn na příjem vysílače Dobrochov (u Prostějova), který pracuje na kmitočtu 954 kHz s výkonem na anténě 200 kW. Příjem s přiměřenou anténou je dobrý, ale rozdílný přes den a večer. Je ovšem tendence středovlnné vysílače v budoucnu rušit, takže se dá předpokládat, že zrušen bude i tento. Další vysílače jsou Liblice (u Českého Brodu) na 639 kHz s výkonem 1500 kW, Litomyšl 1287 kHz - 150 kW, nebo Topolná (u Uherského Hradiště) na 270 kHz - 1500 kW, který už ovšem přijímač bez úprav nenaladí, protože jde o pásmo dlouhých vln a bylo by nutné ke všem třem ladícím kondenzátorům přidat kapacity 330 pF (s vědomím zhoršení poměru LC, tedy zhoršení selektivity, ale funguje to). Jinak by se musela ladit např. Warszava, Budapest nebo Katowice.

Dalším problémem v dnešní době je, že se tento přijímač s malou selektivitou a poměrně velkým zesílením při zvětšování zesílení zahlcuje radiotechnickým smogem, který produkují současné digitální systémy, (např. WIFI, telefony, hlídání objektů apod.). Přijímač je nedetekuje ani jako šum a proto se to dá poznat jen dobrým analogovým osciloskopem.

Praktické nastavení pro předvedení:
Nastavení pro příjem vysílače Dobrochov, 954 kHz:
  • Zesilovač VF: Knoflík 1 – 25 dílků, knoflík 2 – 27 dílků
  • Detektor Knoflík 3 – 30 dílků
  • Žhavení zesilovače VF - Knoflík AMPLIFIER - 50 až 60 dílků
  • Žhavení detektoru a NF zesilovače - Knoflík DETECTOR – 60 až 80 dílků

Knoflíky žhavení je třeba otáčet pomalu a počkat na reakci elektronek. Reproduktor je nejlépe zapojit do jacku PHONES, tedy do obvodu čtvrtého stupně. Zesílení je dostatečné i s vynecháním pátého stupně a zkreslení je mnohem menší.

Naladění jiné stanice se dá provést nejlépe se sluchátky a večer, kdy jsou stanice silné. Žhavící reostaty nastavíme tak, jak je popsáno nahoře při příjmu Dobrochova. První zesilovací stupeň odladíme, tj. kondenzátor zcela otevřeme na nulu. Tím se stane skoro aperiodickým. Druhými dvěma kondenzátory otáčíme současně podle dílků a pomalu tak, až slabě zaslechneme nějakou stanici. Pak doladíme také první kondenzátor a žhavícími reostaty upravíme zesílení podle síly signálu nalezené stanice. Reostaty je třeba otáčet pomalu, odezva na regulaci u žhavení elektronek je řádově vteřinu až tři.

Přístroj ovšem potřebuje k provozu dobrou venkovní anténu, tak kolem 20 m drátu, jak bylo tehdy zvykem, bez antény se nedá naladit nic.

J.P. 6. února 2011
Dokumenty :: 30-te roky, Dokumenty :: Renovácie, Dokumenty :: Súťaže
Vytvorené: 14.2.2012