Třípolový amplionový systém.
Autor V.S. Radiolaboratoř 1/1931

V době, kdy konstruktéři tlampačových systémů postupují od čtyřpólového k osmipólovému a co nevidět snad šestnáctipólovému, učinil jsem krok zpět a sestavil jsem systém třípolový, který výkonem a zejména stejnoměrnou reprodukcí tónů nízkých i vysokých se rovná drahým továrně vyrobeným systémům.

Jak z obrázku patrno bylo použito magnetu, kterého se užívá při konstrukci elektroměrů. Menší typ těchto magnetů má póly vzdálené 2 mm od sebe a hodí se proto dobře k provedení konstrukce. Mnozí z čtenářů mají podobný magnet po ruce, jinak lze jej příležitostně koupiti u některých radioobchodníků.

Systém jest připevněn na mosazné desce velikosti 4x11 cm, 3 mm tlusté, na kterou přišroubujeme magnet, jenž má již na jedné straně příslušný otvor se závity. Jazýček z proužku měkkého železa 1 mm silného a 5 cm dlouhého, který jest na volném konci hladce spilován, upevníme šroubem (asi 4/5"), na který navlékneme kousek mosazné, nebo měděné trubky. Délku této trubky stanovíme tak, aby ve stavu klidu jazýček mírným tlakem doléhal na hořejší pól magnetu. Pod jazýček podložíme kousek železného proužku, který jsme po provrtání zakalili, aby se při utahování regulačního šroubu nepoddával. Asi 15 mm od volného kontě vyvrtáme do jazýčku otvor, do něhož zaletujeme závitovou tyčku asi 4 cm dlouhou k upevnění disku. Cívky po 1000 ohmech (amplionové nebo sluchátkové) navlékneme na jazýček každou s jedné strany závitové tyčky a utěsníme je papírem, aby na jazýčku pevně držely. Spojíme je za sebou tak, že zelený konec jedné cívky spájíme s bílým koncem druhé. Zbývající dva volné konce připojíme na letovaci plišky, které přišroubujeme dříve na kousek ebonitu, upevněny šroubem na základní desce.

Regulace jazýčku se provádí šroubem umístěným asi 1 cm od nosného sloupku. Mámeli přístroj na řezání závitů, vyřízneme závity přímo do základní desky, jinak poletujeme na ni matici, která otvor se závity nahradí. Utáhnemeli poněkud regulační šroub, odlepí se jazýček od horního pólu magnetu a dalším utahováním se přiblíží k dolnímu pólu, takže vhodným nastavením šroubu můžeme přivésli jazýček do nejpříznivěší polohy.

Přesné rozměry jednotlivých součástek neuvádím a každý amatér si je snadno doplní podle součástek, které má právě po ruce.

Systém působí oboustranné, ježto procházejícím anodovým proudem se stává z jazýčku elektromagnet, jehož volný pól jest jedním pólem pernamentního magnetu přitahován a druhým současně odpuzován dle měnivé intensity proudit, čímž vzniká dosti intensivní chvění.

Již připevněním obyčejného papírového disku dostaneme z tohoto systému naprosto uspokojivý výkon, jak po stránce síly, tak po stránce jakosti přednesu slov i hudby.

Výkon samozřejmě ještě zdokonalíme, zamontujemeli systém do skříňky jak bylo v tomto časopise již mnohokráte zevrubně popsáno.

Užití magnetu
Autor: Fr. Vácha., Radiolaboratoř 3/1931

Dle insertu ve druhém čisle jsem si koupil za 20 Kč magnet. Dlouho jsem dosud marně po takových magnetech pátral, nikde nemohl jsem nic podobného vypátrati. Překvapilo mne, jak je veliký a silný. Dal jsem se hned do pokusů, které budou jistě i všecku ostatní amatéry zajímati.

Rozměry magnetu jsou naznačeny na obr. 1., jsou tedy ideální pro sestrojení i největších reproduktorů. Pustil jsem se tedy nejprve do nich a to skutečně s překvapujícím výsledkem, a poznal jsem právě na tom, jak velký význam má dokonalý magnet pro jich výkon. Bylo mi hračkou sestrojiti dvoupólový reproduktor skvostné výkonu za pouhých 30 Kč. Podrobnosti jsou na obr. 2.

Z měkkého železa vypiloval jsem si patky, jež jsem nasadil na póly magnetu. Samozřejmě patky lze upraviti ještě na mnoho jiných způsobů podle materiálu a a schopnosti amatéra. Na patky jsem nasadil amplionové cívky. Celý systém byl přitažen mosazným páskem a přišroubován pevně k prkénku.

Nad magnety jsem upevnil dle obrázku pružnou kotvu spojenou s diskem. Je zase otázkou zásoby materiálu, jak kotvu provedeme. Dbejme jen, aby nebyla příliš tenká a neměla tak vlastní kmity, které by rušily reprodukci.

Přišrouboval jsem ji prostě na dřevěný špalíček a vhodným utažením šroubů, případně i podložkami dosáhl jsem po půlhodince správné polohy, kde kotva byla nejcitlivější, aniž by drnčela. Regulační šroub jsem následkem toho mohl vynechati.

Kdo chce míti možnost regulace, pomůže si snadno postupem podle dalšího obrázku, kde je upevnění řešeno podle článku o "třípólovém" amplionu z prvního čísla. [Pozri článok vyššie].

Pro tento třípólový systém je tento magnet přímo ideální, daleko vhodnější ještě, než magnet z počitadel, ktarý ostatně neni nikde k dostání. Máte totiž možnost patkami z měkkého železa si uzpůsobiti mezeru dokonale podle své potřeby a docíiiti tak maximálního výkonu. Patky si totiž vypilujete libovolně veliké, a uděláte si pro slabé stanice mezeru zcela nepatrnou, pouze zlomek milimetru, naopak pro veliký výkon zase mezeru zvětšíte. Přišel jsem při tom ještě na jeden zajímavý vtip, kterým se výkon zdokonalil. Malý kousek od pólů jsem jedno rameno magnetu provrtal a přlletoval jsem k němu matku, do které jsem vložil šroub. Matka byla na vnitřní straně, takže otáčením šroubu se ramena magnetu roztahovala. Tím se zvětšovala mezera mezi patkami a dle toho se dal reproduktor uzpůsobiti buď pro reprodukci slabší, nebo silnější.

Patky možno zcela jednoduše přiložiti na póly, magnet si je drží sám. Je však možno je i jinak připevniti, sám jsem je na př. zcela jednoduše přiklížil, jelikož mi nešlo o nic jiného, než aby se během užívání neposunuly.

Zvláště dobře se mi povedl čtyřpólový systém o velikém výkonu. Nejprve jsem si lámal hlavu, jak vytvořiti čtyři póly pomocí nástavců z měkkého železa. Nakonec jsem však přišel na velmi jednoduché a dokonalé řešení: použil jsem prostě dvou magnetů proti sobě položených.

Magnety jsem přišrouboval na prkénko, pozorné jsem vyreguloval maličkou mezeru, do které jsem vložil kotvu z měkkého železa s navlečenou cívkou. Naznačuji to na obr. 4. Na kotvě byl přiletován drát na pletení a jeho druhý konec byl prostě klihem vlepen do papírového disku. Zvuk tohoto reproduktoru byl neobyčejně silný, přístroj snesl i velmi silný proud z velké koncové lampy bez zkreslení. Kotva ovšem musí býti poněkud pružná.

Dle obr. 5. jsem zhotovil z magnetu i velmi citlivý galvanometr. který ukazuje i nepatrné zlomky milliampéru. Zavěsil jsem mezi póly prostě lehkou sluchátkovou cívku, aby se mohla pohodlně otáčeti. Upevnil jsem ji shora i zdola teninkým drátkem. Na cívku jsem přilepil kousek zrcadélka. Malým dalekohledem polovinu starého divadelního kukátka jsem pak pozoroval stupnici na vzdálené stěně umístěnou.

Konečně jsem si z magnetu vyrobil jednoduchý vibrační usměrňovač k nabíjení akkumulátoru. Jeho výrobu popíši zase někdy později.

Reproduktory čtyřpólóvé
Autor: St.Herater. Radiolaboratoř, 11/1930

Málo amatérů je si jasně vědomo, jaký význam mají čtyřpólové reproduktory a tak není divu, že se opakuje zjev, který jsme viděli kdysi na př. u sluchátek a transformátorů; kdosi začal inserovati sluchátka o 4000 ohmů a nikdo nechtěl sluchátka o nižším odporu, naopak se našli spekulanti, kteří si dali na sluchátka nápis 6000 i 8000 ohmů a lidé je kupovali, protože se domnívali, že s odporem roste i kvalita reprodukce. Podobně u nízkofrekventních transformátorů kdysi rozhodoval jedině poměr vinutí a musil přijíti teprve Philips s výborným transformátorem o jediném poměru 1 ; 3, aby lidé poznali, že těžiště kvality leží jinde. Historie se opakuje nyní s reproduktory, každý ví, že čtyrpólový systém má nějaké přednosti — a hle, již máme systémy osmipólové, za chvíli budou šestnáctipólové a pak snad i stopólové a ty teprve půjdou na dračku.

Je tedy nejvýš nutno ukázati, proč vlastně jsou čtyřpólové systémy výhodnější a upozorniti, že nikoliv jen počet pólů, ale hlavně kvalita a účelnost výrobku jsou rozhodující pro věrnost a sílu reprodukce.

Dvoupólový systém je schematicky naznačen na obr. 1. Sestává z permanentního magnetu, na jehož pólových nástavcích jsou navlečeny cívky a proti nástavcům je pružně postavena železná kotva. Procházíli cívkami střídavý proud, po případě i složka proudu střídavého se stejnosměrným, tu se přitažlivý účinek magnetů jednou zesiluje, opačným směrem pak zeslabuje a kotva kmitá pak v tempu těchto změn. Tento pohyb se přenáší na papírový kónus a jím na okolní vzduch, čímž vzniká zvuk.

U správného reproduktoru má kmitání vzduchu odpovídati přesně změnám anodového proudu poslední lampy.

Zkoumejme, zda je to u dvoupólového reproduktoru vůbec možné.

První okolnost, která ostatně hraje úlohu vůbec u všech reproduktorů, leží v tom že jednotlivé kmitající části, t. j. kotva, jehla, membrána, části skříně atd, resp. i uzavřený sloupec vzduchový mají možnost kmitati v určité vlastní frekvenci, která zpravidla leží v pásmu slyšitelném buď sama, nebo alespoň zasahuje do něj některou harmonickou frekvencí. Následkem toho klade se reproduktoru v této frekvenci menší odpor, jeho útlum se sníží a ozveli se tón blízký této vlastní frekvenci, vynikne následkem toho více nebo méně nad ostatní a kromě toho ještě doznívá déle než ostatní i když popud již přestal.

Druhá okolnost, vlastní jedině dvoupólovým systémům, je poněkud složitější. Jeli totiž kotva blízko u pólových nástavců, je vzduchová mezera magnetu menší a následkem toho i počet silokřivek v systému je větší.

Naopak jeli kotva v nejvzdálenější poloze, je mezera menší a tím je snížen i počet silokřivek. Účinek stejných změn proudu není tedy na kotvu v každé poloze stejný a dá se znázorniti křivkou C na obr. 2. Dejme tomu, že v bodě S je střední poloha membrány v klidu. Nyní na ni přeneseme kmity proudu naznačené pravidelnou sinusoidou A. Je to pravidelný proud střídavý určité frekvence, který nám má dáti ve zvuku určitý stálý jednoduchý tón.

Jak z obrázku zjevno, dá výkyv křivky A doprava větší výkyv membrány, než týž výkyv do leva. Sinusoida A, která odpovídá kmitům vzduchu, není tedy stejnoměrná, jako byla křivka proudu.

Na první pohled se zdá, že následky tohoto zkreslení nemohou býti tak hrozné myslili bychom, že výsledkem bude stejný tón jako předešle. Ale z obr. 2. vidíme, že tato křivka povstane také složením dvou křivek dole naznačených, z nichž jedna má frekvenci původní, druhá však frekvenci dvojnásobnou. Tón který tímto chvěním membrány povstane, není tedy již jednoduchý a čistý tón, jak by měl býti, nýbrž původní základní tón je doprovázen oktávou. Jak známo, harmonické tóny, které doprovázejí ton základní, dávají tomuto zvláštního zabarvení. Nemůže tedy tón reprodukovaný dvoupólovým tlampačem nikdy odpovídati zcela věrně tónu hranému v rozhlasovém atelieru. Z obr 2. je také bez dalšího zřejmo, že zkreslení je tím větší, čím větší amplitudu má původní křivka, čili prostě vyjádřeno, reproduktor zkresluje tím více, čím silněji hraje. Z povahy křivky také jde najevo, že nejvíce zkresluje reproduktor, jeli kotva blízko pólů, čili právě v poloze, kdy je nejcitlivější. Kromě toho přispívají mnohdy ještě jiné složky ke zkreslování, jako přesycení jádra při silných tónech, setrvačnost hmoty v určitých kmitech a pod.

Samozřejmě jedině dokonale vystrojená a vědecky vedená továrna může překonati uvedené nesnáze. I ten nejzkušenější amatér nemůže nikdy vyrobiti přístroj, který by stál na podobném stupni dokonalosti, jako výrobek sériový pečlivě propočítaný a prozkoušený a kontrolovaný během výroby odbornými silami. Vždyť tu hrají ohromnou úlohu i takové maličkosti, jako váha membrány, její upevnění, pružnost péra udržujícího střední polohu a pod.

Uvádím to proto, že nikdy nemůže amatér počítati s domácí výrobou reproduktorů vůbec a tím méně pak čtyřpólových, nebo dynamických, na které jsou kladeny zcela zvláštní zvýšené požadavky Ovšem něco jiného je pokusiti se o věc z amatérského, zájmu — to naopak vřele doporučuji, protože pak lépe pochopíte obtíže výroby tovární a oceníte dobrou kvalitu určitých typů.

Z uvedeného je zřejmo, že doprovod první oktávy je vůbec vadou systému a dá se odstraniti tudíž jen volbou jiného systému. Dlužno podotknouti, že tato vada se dobře snáší u reprodukce slabé, na př. u jedno nebo dvoulampovek, kde tedy je možno dvoupólové systémy ponechati, protože jsou lacinější a také do jisté míry citlivější. Naproti tomu pro mohutnou reprodukci je třeba hledati řešení jiné. Takovým řešením jsou reproduktory dynamické a čtyřpólové.

Protože o dynamických systémech zde bylo loni podrobně pojednáno, neuvádím ničeho více, než že mezera mezi jich póly zůstává přirozeně stále stejná a proto je pohyb cívky navlečené v mezeře zcela odpovídající změnám proudu. Hlavní výhoda ieží v tom, že kmity membrány mohou býti bez jakékoliv újmy velmi značné a tedy síla zvuku veliká. Je ovšem mylno domnívali se. že na témž přístroji hraje dynamik silněji, než obyčejný reproduktor dvoupólový. Naopak, hraje za týchž okolností slaběji, nemá takové citlivosti, ale dodáli se mu veliká energie, snese ji a dá reprodukci velmi čistou a věrnou, jaká by byla u magnetového systému dvoupólového nemožnou.

Čtyřpólový systém má rovněž výhodu svrchu uvedenou, že se vzduchová mezera magnetu nemění a tudíž se tónům nepřikládá oktáva. Jelikož není třeba se obávati zkreslování, můžeme stavěti čtyřpólové systémy pro velké intensity a je proto již jisto, že zatlačí dynamické reproduktory z běžného užívání mezi amatéry, protože při stejných výhodách jsou daleko levnější a nepotřebují zvláštního buzení. Dynamický reproduktor proto se omezí jen na reprodukci obzvláště mohutnou.

Princip čtyřpólového reproduktoru je na obr. 3. Kotva K leží mezi dvojitými póly silného ocelového permanentního magnetu M a je na ní uprostřed umístěna cívka C, kterou protékají střídavé proudy z přijímače. Oba póly nahoře ležící jsou stejnojmenné, tedy na př. severní a naopak dole jsou oba jižní. Pokud neprotéká cívkou proud, leží kotva uprostřed mezi póly, kamž je přidržována zpružinou.

Abychom odstranili z cívek stejnosměrný proud, užíváme buď výstupních transformátorů, nebo levnějších tlumivek uspořádaných dle obr. 6.

Procház-li proud střídavý, nastává děj naznačený na obr. 4. Pokud proud neprochází, nemá kotva, která je z měkkého železa, zvláštní přitažlivosti k žádnému pólu. Projdeli proud jedním směrem vytvoří se účinkem cívky na kotvě na jedné straně pól severní, na druhé jižní. Jeden pól se přitáhne k tomu, druhý k onomu pólu. Tím se samozřejmě kotva mezi póly zpříčí, ale změna vzduchové mezery nenastane, protože oč je kotva na jedné straně bližší, je na druhé vzdálenější a tok magnetických silokřivek se nemění. V následujícím okamžiku se proud obrátí a nastane také opačné postavení kotvy dle obr. c.

Jednotlivé systémy se nyní liší jen způsobem upevnění kotvy do střední polohy a samozřejmě pak pečlivostí provedení detailů. System nemá na sobě míti levných plechových součástek, které by drnčely, potřebuje velmi silných magnetů, dobré výrobky mají i lamellované nástavce, atd. Je zřejmo. že naprosto dokonalý výkon dá takový systém ovšem právě tehdy, neprochézíli jím také stejnosměrná složka proudu, protože jen tak je potom skutečně v nullové poloze naprosto uprostřed pólů. Kotvy se půvedně upevňovaly centrálně uprostřed pólů, dle obr. 5. a nyní se však upevňují mimo magnet některým ze způsobů dále na obr. 5. uvedených.

Nyní přikročíme k sestavování. Postavení celého systému doma jak jsem řekl výše nedoporučuji. Zručný amatér však přece si může opatřiti magnet ze starého zapalovače u automobilu, nebo ze zvonku v telefonu. Nástavec s dvojitými póly mu udělá každý kovář, eventuelně si jej vyrobí sám z pásového železa přiměřené síly a přišroubuje k pólům. Mezera mezi póly budiž tak volena, aby po vložení kotvy zůstala vůle jen asi 0.6 mm na každé straně, pro slabší systémy i méně. Kotva je z měkkého železa a nesmí býti příliš silná a těžká. Nutno ji velmi přesně připilovati, aby se mezi póly dobře hodila.

Choulostivou věcí je ovšem cívka, která musí býti z nejjemnějšího drátu. Amatér si prostě koupí za 34 Kč cívku pro obyčejný reproduktor, nebo i pro sluchátka a drát z ní odvíjí na cívku, kterou si na kotvě sám zhotovil.

Sám jsem cívku velmi slušného výkonu zhotovil následovně: doprostřed kotvičky, která byla plochá (obr. 7.) jsem upevnil celluloidovou cívku takových rozměrů, aby měla mezi póly ještě asi 0.8 mm vůle. Na cívku jsem si celluloidovou černou destičku koupil, je však možno užíti i celluloidu z filmů. Čela jsem na pás ovinutý středem kotvy přilepil roztokem celluloidu v acetonu. Aby cívka držela formu, zaléval jsem ji vždy po několika vrstvách řídkým roztokem, při čemž, aby se čela nerozbíhala, upevnil jsem kolem čtyři dřevěné destičky stažené na konci šrouby a svázané drátem. Cívku jsem vinul ručně. Pro větší výkon je třeba voliti drát o něco silnější. Jak jsem udělal převod k membráně je viděli z obr, 8. Tyčinka T i péro P jsou letovány, tyčinka je slabší drát na pletení, péro je mosazné, kol tyčinky zahnuté, po celé délce je otočeno tak, aby kmitalo nahoru a dolů, ale zase k magnetu je obrácené ploškou. O připevnění membrány bylo zde psáno pokud vím již loni a dá se věc ostatně odbýti pouhým přilepením klihem. Důležité je, aby membrána na okraji doléhala měkce na okraj výřezu v prkně skříňky, čehož jsem docílil i zcela dobře podle loňského návodu výřezy na okraji papírového disku dle obr. 9. a měkký kraj jsem položil ještě na plstěnou vložku.

Samozřejmě nedělal takový reproduktor žádné zázraky, ale fungoval slušně. Upozorňuji ještě jednou, že to dá velmi mnoho piplavé práce, je proto lépe koupiti systém hotový. Dostaneme velmi slušné systémy již od 150 Kč (Mende), velmi dobré značky Nesper a pak Modrý Bod. Obeznámil jsem se velice dobře s posledním typem, proto popíši zde jeho sestavení. Modrý Bod má dva typy, normální 66 P za 200 Kč a „specialpower" náhrada dynamického, 66 R. Poslední reprodukuje ještě zcela dobře při tříwattovém výkonu, síla zvuku je ohromná. Dostal jsem jej k vyzkoušení z redakce a byl jsem prosté překvapen. Cena je 320 Kč. Má již i střední jehlu se dvěma kovovými miskami a měkkou látkovou vložkou uprostřed, takže potíže s upevněním odpadají. Co však považuji za zvláštní přednost: k reproduktorům dostanete i hotové kovové chasis ve kterém je již membrána měkce uložena, takže na zadní stěnu upevníte systém a stačí pak chasis přišroubovati na ozvučnou desku, nebo do skříně.

Chasis jsou po 130 a 180 Kč, průměr je 31 a 37 cm. Vidíte je na obr. 10., kde je zároveň naznačen způsob připevnění. Protože kovové kotoučky a plstěné kroužky jsou v tomto případě již na membráně připevněny, odšroubujeme je s jehly když jsme před tím přední matku s jehly sňali. Zadní matku sešroubujeme co nejdále dozadu.

System pak přišroubujeme na chasis pomocí tří dlouhých šroubů, které jsou k chasis přibaleny. System má za tím účelem tři otvory, ty však nejsou kruhovité, nýbrž podélné. Účel tohoto zařízení vysvitne níže. Pod hlavičky šroubů vložíme niklované podložky, šrouby protáhneme dutými válečky na kterých pak systém spočívá a mírně přišroubujeme. Nyní se podíváme zevnitř membrány, zda jehla systému netlačí membránu ke straně a jeli vůbec membrána v kovové kostře docela volná. Jestliže by ji systém někde tlačil, máme k tomu právě podélné otvory, abychom systém tak posunuli, aby jehla šla bez násilí právě do středního otvoru membrány.

Teprve když jsou šrouby pevně utaženy spojíme jehlu s membránou. Nejprve pozorně došroubujeme spodní šroubek, který jsme před tím zatáhli níže. Šroubujeme tak tak dlouho, až dolehne na membránu, Nesmí se při tom ovšem deformovati a fnásilím stlačovati. Potom nasadíme a našroubujeme i vnitřní šroubek. Je dobře, když šroubky potom kapkou kovu zaletujeme, nebo alespoň hustým roztokem celluloidu v acetonu nebo šelaku v lihu zakápneme. Máme pak jistotu, že se šroubky při častém namáhání na silnou reprodukci neuvolní a nedrnčí.


Obr. 11. ukazuje uložení systému ve skříňce. Její přibližné rozměry jsou na nákresu udány, je však nutno dodržeti především otvor a rozměr zpředu dozadu, aby regulační šroubek vyčníval ven. Výška a šířka může býti libovolná. Na skříňku se vlastně přišroubuje v tomto případě pouze chasis, které má na obvodu kovové kostry osm otvorů, jimiž prostrčíme obyčejné šrouby do dřeva. Doporučuji však ještě na obvod mezi kostru a prkno dáti plstěnou vložku, kterou ssebou šrouby stáhneme. V zadní desce se jen vyřízne otvor o průměru 8 mm, kterým se prostrčí osa regulačního šroubu, když jsme před tím sejmuli knoflík.

V zadní stěně nutně musíme také udělati několik otvorů, nejlépe čtyři souměrně rozložené v průměru asi 8 cm. Přední otvor i zadní výřezy pro pěkný vzhled zakrýváme tenkou a řídkou ozdobnou látkou.

Obr. 12. ukazuje namontování chasis na překližovanou ozvučnou desku. Reprodukce je v tomto případě lepší, než ze skříně, zejména jsou vyzdviženy i nejhlubší tóny, které jinak jsou potlačovány. Deska musí míti stranu alespoň 1 m, výhodněji umístíme do rohu místnosti. Deska se bud postaví na nohy dle obrázku, nebo zavěsí u stropu. Sila překližky budiž alespoň 2 cm.

Kdo šetří, může si ovšem i chasis uspořiti a koupí si jen systém. Pak je ovšem montáž méně pohodlná. Zhotovíme si z tvrdšího kreslicího papíru membránu, jejíž vnější průměr má asi 30—35 cm, slepíme ji klihem. Okraj membrány prostříháme jak bylo výše uvedeno a opřeme o plstěnou podložku. Kovové chasis pak nahradíme dřevěnou „stoličkou" dle obr. 13. z prkének asi 1 cm silných a 6 cm širokých. Stolička je tak vysoká, aby systém na ní upevněný zasahoval jehlou právě do středu membrány. Nejpohodlněji připevníme systém se spodu, otvory k tomu jsou na něm přiměřeně upraveny. Můžeme také systém připevniti na zadní stěnu skříně, zatím co membrána se opírá o stěnu přední. Hloubka skříně pak musí ovšem rozměrům membrány a systému odpovídati.

Při poměrně nepatrné ceně je výkon takového reproduktoru ohromný — zejména 66 R každého překvapí, protože zpracuje i největší energie a snese dobře i velkou koncovou lampu, po případě i dvě v pushpullovém zapojení. Uvážímeli, že cena dynamického reproduktoru je přes 1000 Kč a že potřebuje zvláštního proudu pro buzení, rozhodneme se jistě velmi rádi pro takovýto systém, který nám jej daleko levněji nahradí.

St.Henner. Radiolaboratoř, 12/1930

Sotva jsem odeslal předešlý článek do tisku, dostal jsem od redakce zcela nový systém přivezený z Pařížského salonu k vyzkoušení. Tento typ je výhodný, že se mi podařilo poměrně snadno jej vyrobiti amatérsky a dosáhnouti s ním skvělých výsledků. Myslím, že je to ideální systém pro domácí výrobu nahrazující úplně těžké a doma nesestavitelné dynamické reproduktory, a pokud jde o výkon, rovná se docela čtyřpólovým reproduktorům posledně popsaným.

Póly širokého a silného magnetu mají zase čtyři nástavce. Je výhodno uhnouti, nebo vypilovati konce nástavců poněkud ven, jak je viděti na obrázcích. Do mezery mezi nástavce vložíme na každé straně tyčinky z měkkého železa spojené mezi sebou dle obrázku mosaznými sloupky. Celý systém nebudiž zbytečně těžký. Železné tyčinky jsou tak od sebe vzdáleny, že je každá asi o 1,5 až 2 mm vysunuta ven ze středu systému oproti poloze, v níž by byla právě mezi póly nástavců. Na jedné z nich je uprostřed našroubována jehla nesoucí normální papírový disk. Celý systém je v této poloze udržován nepříliš silnými péry P1 a P2, vše pozorně tak uzpůsobíme a opilujeme, aby vzduchová mezera byla co nejmenší a přece aby železné pásky nikde na póly nenarážely a lehce se pohybovaly.

Nyní na dva protilehlé nástavce umístíme cívky pozorně zhotovené a zapojené podle obr. 2. Sám jsem cívky vinul tak, že po adjustování a pripilování nástavců jsem zase sejmul, cívky jsem udělal z polotvrdého papíru (stačí silnější pohlednice) a ztužil tím, že jsem napustil do mezery mezi cívku a železo, potřel jsem cívky celé a zvláště jsem je hustě potřel na vnitřní straně čel. Po uschnutí jsem vinul drát ze starých cívek amplionových, které mi dala redakce k disposici. Kdo by jej neměl po ruce, může i drátu ze spálených nízkofrekventních transformátorů, po případě si koupiti drát 0,1 mm hedvábím opředený, který je nejvhodnější.

Pozorujme nyní účinek těchto cívek. Dokud jimi neprochází proud (nutno jako u dynamiku užíti výstupní tlumivky nebo transformátoru), jsou obě železné destičky stejně vtahovány do středu mezi póly, jich účinek se však ruší mosaznými vzpěrami, jimiž jsou spojeny. Projdeli proud jedním směrem, tu na jedné straně se tím magnetické pole zesílí, na druhá zeslabí. Následkem toho se jedna destička více vtáhne, druhá vysune, čili celý system i s diskem se pohne jedním směrem. V následujícím okamžiku projde proud opačný a celý system se stejně vysune na druhou stranu. Je zřejmo, že se vzduchová mezera magnetu nezměnila, protože oč se jedna destička vsunula, druhá se vysunula. Odpovídají proto výkyvy plně změnám proudu, harmonické oktávy se tedy nepřikládají a reprodukce je bezvadnou. Samozřejmě může vyvinouti reproduktor ohromnou sílu zvuku, protože je možný výkyv membrány až o 1,5 i 2 mm. Upozorňuji při tom: počítáte-li s velmi silnou reprodukcí, silnou koncovou lampou, pushpullem, nebo převodním transformátorem, můžete sílu drátu na cívkách zvýšiti ještě na 0,12 mm, při transformátorech výstupních eventuelně dle převodu i na 0,15 i 0,3 mm.

Upozorňuji, že výroba je skutečně velmi choulostivá a namáhavá, jen zkušený amatér s dobrými nástroji se do ní může pustiti s nadějí na plný úspěch. Přístroj však za to stojí a dynamiku se vyrovná. Magnet berme co nejsilnější, na př. ze starých zapalovačů, z benzinových motorů, ze zvonkových induktorů a pod.

*

Těší mne, že redakce dostala se všech stran nadšená dobrozdéní o reproduktorech R66 minule popsaných. Firma prý systémy tak rozprodala, že nestačila dodávati. Také prý hned nějaký podnikavý výrobce začal vyráběti pro chasis posledně popsané elegantní skříně z tvrdého dřeva přepychově vypravené v rozměrech minule uvedených po 180 Kč dle připojeného obr. 3.

Nemám podrobných zpráv, kde je možno skříně objednati, ale zajisté stačí předati objednávku redakci, která ji obstará. (S největší ochotou. Pozn. red.) Celý elegantně vypravený reproduktor přijde pak v dokonalé úpravě i se skříní jen na 680 Kč a nahradí, ba snad do jisté míry předčí reproduktor dynamický v ceně přes 1500 Kč. Skříň pro menší chasis přijde na 160 Kč, celý reproduktor (týž typ, jen menší rozměr disku) pak vyjde na 610 Kč.

Je třeba upozorniti ty, kdož nemají na mysli reprodukci tak mohutnou, že existuje ještě jeden střední system těchže reproduktorů značka K 66 za 200 Kč. Kdo si k němu pořídí sám skříň jak jsem na posledním obrázku minule naznačil, bude mít tedy čtyřpólový nezkreslující reproduktor za stejnou cenu jako dosud byly nejlevnější reproduktory elektromagnetické starých systémů.