Tesla - Liberec, Pardubice, Přelouč - štruktúra podnikov a ich stručná história

Úvod
Tento dokument vznikl jako doprovodný materiál výstavy "Magnetofony", která probíhá v Severočeském muzeu Liberec ve dnech 11. 6. až 24. 8. 2008. Myšlenka uspořádání této výstavy vznikla v HIFI klubu Liberec, který si v tomto roce připomíná 40 let své činnosti.

Tesla Liberec
  • 1763 - původní valchovací mlýn byl majitelem Janem Scheuflerem přebudován na mlecí mlýn. V této době došlo k založení Stráže nad Nisou. Mlýnu se říkalo "Bělící mlýn" a to proto, že na přilehlém pozemku se až do počátku 19. století bělila lněná příze.
  • 1813 - mlýn získal sedlák Josef Weber ze Stráže nad Nisou, který spojil mlýn s přádelnou vlny. Po jeho smrti (rozmačkán mlýnským soukolím) vedla podnik vdova a později syn.
  • 1843 - syn Josefa Webera přebudoval mlýn od základu a vybavil jej francouzským zařízením. Po několika letech zavedl parní stroj a stal se tak zakladatelem prvního parního mlýnu v kraji. V přízemí mlýnu zřídil zájezdní hostinec.
  • 1856 - mlýn kupuje Josef Schulze z Liberce, který přeměňuje původní mlýn na továrnu na látky.
  • 1868 - továrnu převzala jeho dcera Julie s manželem Eduardem Trenklerem.
  • 1879 - továrnu kupují bratři Siegmundové.
  • 1879 (1. 10.) - vznik firmy jako otevřená obchodní společnost společníků - bratrů Antonína a Jindřicha Siegmundů (Spol-Ges.I.). Jako sídlo hlavního závodu je uveden Rathandorf (pravděpodobně Radčice) a vyrábělo se zde sukno.
  • 1882 (5. 9.) - bylo sídlo hlavního závodu přeneseno do budovy ve Stráži n. Nisou (Neuhabendorf), v Radčicích zůstal závod odštěpný. Firma vyráběla sukno s apreturou a byla zde přádelna ovčí vlny.
  • 1885 - zrušen odštěpný závod v Radčicích.
  • 1887 - zřízen nový odštěpný závod v Kateřinkách.
  • 1889 - zrušen odštěpný závod v Kateřinkách.
  • 1889 - budova ve Stráži se ukázala malá a proto byla zbourána a na jejím místě byla vystavěna budova nová.
  • 1902 - přistavěna mohutná hala.
  • 1903 - 1904 - provedeno další zvětšení továrny, která se stala se svými 500 dělníky největší a nejmodernější svého druhu v celém Rakousku-Uhersku. Zpracovávala se tady surová vlna až po hotovou látku.
  • 1918 - přistoupili k firmě bratří Siegmundů noví společníci, továrníci z Liberce: Rudolf Linser a Vilém Tschörner, dále velkoobchodník Arnošt Bayer, obchodník Arnošt Ferster a ještě Jindřich Siegmund junior, bytem ve Vídni.
  • 1922 - k firmě přistoupily jako společnice manželky prvních tří jmenovaných členů. Vymazán byl společník Antonín Siegmund, který zemřel.
  • 1924 - vystoupil z firmy druhý ze zakladatelů Jindřich Siegmund.
  • 1934 - přistoupil jako společník s oprávněním firmu samostatně zastupovat Kurt Ferster, továrník v Ruprechticích. Zároveň je vymazán společník Arnošt Ferster, který zemřel a jeho pobočka v Liberci splynula s hlavním závodem.
  • 1935 - byl společníku Jindřichu Siegmundovi zrušen dodatek "jun." a stal se tak samostatným továrníkem. Následně, v důsledku hospodářské krize, byla výroba zastavena a budovy chátraly až do roku 1939.
  • 1938 (8. 9.) - německý továrník Jakob Preh, majitel závodu na výrobu přesných elektromechanických přístrojů v Neustadtu nad Saalou a pobočného závodu ve Würzburku, dostal od nacistického ministerstva letectví příkaz ke zřízení nějakého závodu a k zavedení výroby elektrického zařízení na svrhování leteckých pum (elektrische Abwurfgeräte). Proto začal hledat vhodný objekt a nalézá ho v továrně bratří Siegmundů.
  • 1939 (31. 10.) - zaslány dopisy Jakuba Preha různým politickým a hospodářským orgánům v Liberci s dotazem, zda bude možno pro první rok výroby získat v okolí 1 200 a výhledově 2 000 lidí (z toho 1/3 mužů a 2/3 žen). Současně sděluje, že závod v Alt-Habendorfu (Stráži n. N.) má být zařízen a přebudován na výrobu jemných elektromechanických přístrojů. O válečné výrobě se v této korespondenci nemluvilo. Po tomto šetření, které vzhledem k tehdejší situaci na trhu pracovních sil v okolí Liberce a Jablonce vyznělo kladně, došlo ke koupi objektů textilky.
  • 1939 (15. 11.) - budovy textilky bratrů Siegmundů koupila za 590 000 marek letecká společnost z Berlína, která tak našla místo pro výrobu elektrického zařízení na svrhování leteckých pum. Továrníku J. Prehovi byl tento závod svěřen do správy a současně dostal pokyn vybudovat zde kapacitu na výrobu 600 000 kusů zapalovačů do bomb měsíčně. K provedení tohoto válečného úkolu byla následně ustavena rodinná společnost.
  • 1939 (11. 12.) - došlo k uzavření smlouvy o vzniku rodinné společnosti, jejímiž členy byli J. Preh, jeho manželka a syn. Základní kapitál firmy činil 50 000 RM. Vedoucími podniku byli továrník Jakub Preh a jeho syn Walter Preh, diplomovaný inženýr, oba z Würzburku. K zastupování firmy byli zmocněni Werner Wieser a Rudolf Hinkelman, oba z Liberce.
    Výroba: elektrotechnické přístroje a jejich součástky z oboru bezdrátové telegrafie a telefonie, elektrotechnické automobilové součástky a přístroje z oboru elektrotechnické jemné mechaniky. Mimo hlavní závod měla firma ještě pobočnou montáž v dnešní Pražské ulici v Liberci a mimo to pro ni ještě v kooperaci pracovaly další závody, např. v Kateřinkách a ve Vesci.
  • 1940 (27. 2.) - do obchodního rejstříku byla společnost zapsána pod názvem Elektromechanik G.m.b.H., Alt-Habendorf bei Reichenberg.
  • 1941 (25. 8.) - byl usnesením schůze společnosti zvýšen základní kapitál o 150 000 RM, takže činil rovných 200 000 RM.
  • 1939 - 1942 - došlo k postupné přestavbě závodu. Celkový náklad činil, včetně nákupu strojů, 6 500 000 marek.
  • 1942 (27. 3.) - došlo k zrušení původní textilní firmy (zapsáno v podnikovém rejstříku Okresního soudu v Ústí n. Labem).
  • 1942 - v závodě je zřizován tábor pro ubytování "cizinců" s kapacitou asi 600 lidí. Pracovalo zde asi 80 sovětských válečných zajatců, 150 - 200 žen zavlečených sem z Ukrajiny, 150 - 200 Francouzů a 70 totálně nasazených Čechů. Spolu s nimi měla firma 2000 zaměstnanců.
    Výroba: radiostanice do tanků, zapalovače do leteckých bomb, formy, lisovací a řezné nástroje, kompletace protiletadlových nábojů ráže 20 mm.
  • 1944 - výrobní zisky byly po přestavbě tak velké, že umožnily továrníku Prehovi, aby přešel celý závod do jeho přímého vlastnictví
  • 1945 (3. 4.) - došlo k úplnému vymazání původní textilní firmy (je zapsáno v podnikovém rejstříku Okresního soudu v Ústí n. L).
  • 1945 (7. 5.) - konala se celozávodní schůze, na které byl čten rozkaz ke zničení závodu, ale dohodnuto, že rozkaz nebude splněn.
  • 1945 - přešla firma do českých rukou. Německý majitel uprchl a následně založil v Bavorsku firmu s podobným výrobním programem.
  • 1945 (27. 6.) - dle dekretu prezidenta republiky z 19. 5. 1945 č. 5. Sb, byla rozhodnutím ministerstva průmyslu v Praze do podniku zavedena národní správa. Národním správcem byl jmenován Václav Šorel, bytem ve Starém Habendorfu, bývalý obchodní ředitel závodu AERO v Praze. Nadále pokračovala výroba všeho, co se vyrábělo v období války.
  • 1946 (22. 1.) - firma zapsána již jako Elektromechanika, společnost s r.o. Starý Habendorf-Liberec, ČSR.
  • 1946 - podle vyhlášek ministerstva průmyslu ze dne 27. 12. 1945 č. 872 a ze dne 17. 5. 1946 č. 1273 byla u firmy národní správa zrušena. Konfiskovaná majetková podstata byla nejdříve začleněna do firmy Elektro-Praga, národní podnik v Jablonci n. N.. Později ministerstvo průmyslu rozhodlo o přičlenění závodu k podniku Elektro-Praga se sídlem v Praze.
  • 1946 (červen) - do závodu byla přestěhována výroba točivých spotřebičů pro domácnost (vysavače, ventilátory) z bývalého AKG z Benešova n. Ploučnicí. V této době byl ředitelem ing. Sochůrek a národní správce V. Šorel se stal náměstkem gen. ředitele automobilových závodů. Následovala výroba elektrického instalačního materiálu. S tímto výrobním programem byla k závodu přičleněna výroba z bývalé Kontakty v Kateřinkách a Oswalda z Křižan.
  • 1948 (květen) - byla předána výroba točivých spotřebičů do závodu Elektro-Praga Rýnovice. Spolu s touto výrobou přešla do Rýnovic i část dělníků a též vedoucí strážského závodu ing. Sochůrek.
  • 1948 (14. 9.) - novým vedoucím závodu byl ustanoven Karel Pech, dosavadní vedoucí závodu Elektro-Praga Tanvald. Další výrobní program byl předán z Motorpalu Jihlava a to součástky pro vstřikovací čerpadla k dieselovým motorům a současně byl do závodu přestěhován závod Motorpalu z Liberce.
  • 1948 - 1950 - vyráběl se hlavně elektroinstalační materiál (objímky, sokly, pojistky). Počet zaměstnanců se pohyboval kolem 600. K podniku bylo přičleněno několik menších závodů, konfiskátů soukromého vlastnictví. V Šumperku to byla bývalá firma bratří Ševčíků, ve Slatiňanech firma Hanuš a Čapský, dále závod v Chuchelné, firma ing. Oktavian Pohl-ing. Jindřich Streibl v Žampachu a pobočka n.p. Tesla-Elstroj v Liberci XV.(Starý Harcov). Tím se dostal podnik do dost komplikované situace.
  • 1949 - došlo k výrazným změnám ve výrobě. Byly přeorganizovány dílny, zaváděna zařízení pro hromadnou sériovou výrobu, v montážích byly zřízeny pásy a linky.
  • 1949 (22. 4.) - začal vycházet závodní časopis "Naše práce", jehož název se dále měnil od 3. 6. 1949 na "Proud", od 1. čísla 1950 "Naše výroba", od 4. čísla 1952 "Norma" a od 1. 1. 1959 "Tesla hovoří". Jeho vydávání skončilo na konci roku 1964, protože závod neměl požadovaných 1800 zaměstnanců.
  • 1949 (24. 11.) - závod zažádal o propůjčení názvu: závod Jana Švermy.
  • 1950 (5. 1.) - název: Elektro-Praga n. p., závod Jana Švermy ve Stráži n. Nisou.
  • 1951 - stav v podniku byl špatný a proto byly zrušeny pobočné závody ve Slatiňanech (19. 5.), v Žampachu (30. 6.) a výroba z nich převedena do podniku ve Stráži n. Nisou. Přes tyto změny se stav nezlepšil a proto podnik požádal o zavedení nové výroby.
  • 1951 (2. 7.) - ministerstvo průmyslu rozhodlo že n.p. Elektro-Praga přejde z generálního ředitelství ČZVS do ČZVV a novou výrobu dostane. Elektro-Praga byla přičleněna jako závod 07 k n.p. Motorpal Jihlava. Vedením správy podniku byl pověřen Jaroslav Černohorský. Uvažovalo se o zavedení výroby vstřikovacích elementů pro dieselovy motory (část výrobního programu Motorpalu Jihlava). Tato výroba nebyla v podniku v plném rozsahu zavedena.
  • 1951 (1. 10.) - byl n.p. Elektro-Praga zařazen do působnosti ministerstva všeobecného průmyslu s novou výrobou.
  • 1952 - výroba normalizovaných dílů. V souvislosti s tím došlo v následném roce ke změně názvu podniku.
  • 1952 (4. 4.) - nastoupil nový ředitel Jiří Jícha.
  • 1953 (1. 1.) - vznik podniku: Normál n.p., závod Jana Švermy, Stráž n. Nis.
  • 1953 - výroba: normalizované díly, auto díly a kabelomontáž.
  • 1954 - výroba: autodíly, kabelomontáž, nýty, kompasy, součástky pro některé řepné kombajny a letecké hadice, letecká výroba pro Aero Vodochody, Letňany, AVIE Uherské Hradiště.
  • 1954 (18. 12.) - zavedení nového výrobního programu.
  • 1955 - výrobní náplň z 30% činily některé díly na motocykly "Jawa" pro firmu Jawa Brodce n. J.. Nadále se vyráběly tzv. normálky (šrouby, matice), nýty, různé díly pro kombajny, kompasy a letecké hadice.
  • 1955 (duben) - nastoupil nový ředitel Jaroslav Janák.
  • 1957 - hlavní výrobní náplní byla letecká výroba. Vyráběly se letecké normalizované díly a elektrosoučástky, letecké nýty a hadice. Dále se vyráběly vidlice, nosné trubky a kluzáky k motocyklům "Jawa". Zcela novým výrobkem byl kalkulátor řezných podmínek. Začala jednání o převedení části Výzkumného ústavu v Přemýšlení (VÚPEF) do rámce n. p. Normál a také o přípravě reorganizace - n.p. Normál se měl stát odštěpným závodem n.p. Tesla Pardubice.
  • 1958 (1. 6.) - k podniku převedeni zaměstnanci Tesly Harcov.
  • 1958 (4. 7.) - po silných deštích se rozvodnila Černá Nisa a závod byl částečně zatopen až do výše 1 metru. Následky povodně byly rychle odstraněny.
  • 1958 (1. 10.) - došlo k zásadní změně, když byl n.p. Normál přejmenován na Tesla Liberec n.p., Stráž n. Nis..Tím byl závod začleněn do skupiny podniků Tesla. Pobočným závodem se stává VÚPJT Přemýšlení.
  • 1958 - výroba: novalové objímky, jističe, pojistky, filtry, kloubová ložiska, vidlice, tlačítkové agregáty, dolaďovací kondenzátory, symetrizační členy, mikrofonní přepínače, kalkulátory a kompasy. Těžištěm výroby měla být výroba dozimetrických přístrojů. Nejmenším v řadě dozimetrických přístrojů byl NIC 253 T (k indikaci beta a gama záření). Následoval technicky náročnější přístroj NNC 253 T a nejsložitějším dozimetrickým přístrojem byla laboratorní souprava NZQ 612. Skončila výroba leteckých hadic. Z Tesly Pardubice převzaty podklady pro výrobu diktafonu Korespondent.
  • 1959 (1. 1.) - převeden Výzkumný ústav pro elektrotechnickou fyziku v Přemýšlení k n.p. Tesla Stráž n. Nis.
  • 1959 - podnik přestal vyrábět strojírenské výrobky a přešel k náročné elektrotechnické výrobě. Konec výroby náramkových kompasů, kalkulátorů a mikrofonních přepínačů. Bylo vyrobeno 450 kusů diktafonu Korespondent (následně v letech 1960 až 1961 jich bylo vyrobeno 7 000 ks). Jednalo se o nejsložitější vyráběný přístroj v historii podniku. Diktafon byl vystaven na Prvním mezinárodním Brněnském vzorkovém veletrhu. Po nákladné rekonstrukci Korespondenta (náklady přes milion korun) - zabudování elektroniky indikující úroveň nahrávky, změna konstrukce kazety, vypuštění jedné elektronky, začala výroba diktafonu Aktiv, který tím navázal na Korespondenta s tím, že byla použita stejná mechanika. Dále vyráběny dozimetrické přístroje a dálkové ovladače k televizorům.
  • 1960 (leden) - podniku zadán úkol vyvinout bateriový, tranzistorový magnetofon. Vývojem byl pověřen kolektiv pracovníků akustiky ing. Jiří Jareš a dále Janíček, Martin, Lukáš a Zeman, kteří přišli z Tesly Pardubice.
  • 1960 (únor) - první funkční vzorek magnetofonu Start.
  • 1960 (duben) - dokončena prototypová série.
  • 1960 (květen) - vyrobeny první vlastní motorky (z počátku dovoz ze Švýcarska).
  • 1960 (11. 9.) - na II. mezinárodním veletrhu v Brně vystavován diktafon Korespondent a první československý přenosný, bateriový a plně tranzistorový magnetofon Start.
  • 1960 - ředitelem podniku jmenován pan Jaroslav Janák.
  • 1960 - koncem roku byla zahájena výroba zesilovačů "Club 16" , která byla převzata z Tesly Přelouč. Zesilovač byl součástí promítačky 16 mm, kterou vyráběl n.p. Chirana Modřany. Tyto promítačky se vyvážely do Holandska a dalších zemí. Za den se jich vyrobilo 11 až 12 kusů.
  • 1961 (říjen) - začala výroba magnetofonu Start. Za dva roky bylo vyrobeno 7000 kusů těchto magnetofonů.
  • 1962 - postaveno několik staveb např. neutralizační stanice a nová dílna pro učně. Úspěšný vývoj ve Výzkumném ústavu jaderné techniky umožnil zahájení výroby jednoduchých intenzimetrů (měřičů intenzity záření).
  • 1963 (1. 7.) - byl podnik převeden jako závod pod n.p. Tesla Pardubice. Začala se připravovat výroba magnetofonu Blues.
  • 1964 - z n.p. Krnola v Krnově převedena výroba Rychlotypu, který se používal v textilním průmyslu k typování tkanin(na rozlišování a k měření jednotlivých chyb v tkanině). V něm použita jednoduchá elektronická paměť. Od dubna byla zahájena výroba magnetofonu Blues.
  • 1965 - ředitelem podniku byl jmenován Jaroslav Pelc.
  • 1966- výroba magnetofonu Uran.
  • 1968 - výroba hlásičů požáru. Do konce roku 1983 jich bylo vyrobeno více jak půl milionu.
  • 1970 - výroba magnetofonu Pluto a kazetového magnetofonu A 3.
  • 1972 - končí výroba přenosných magnetofonů, kterých bylo celkem vyrobeno 250.000 a z toho desítky tisíc byly vyvezeny do zahraničí.
  • 1975 - výroba elektrické zabezpečovací signalizace (EZS).
  • 1980 (28. 3.) - podnik nese nový název TESLA Liberec, koncernový podnik se sídlem Liberec - Stráž nad Nisou.
  • 1980 (1. 4.) - podnik spadá pod Tesla, koncern měřících a laboratorních přístrojů Brno.
  • 1982 - výroba kapesního přístroje pro elektroakupunkturu - STIMUL 3. Obnovena výroba elektřiny ve vlastní vodní elektrárně (ročně 200 000 kWh). Výroba jednoduchého zabezpečovacího systému ALARMIC-TESLA.
  • 1983 - hlavním výrobním programem je výroba ASEO. Pod touto zkratkou byly zahrnuty automatizované systémy elektronické ochrany. Největšího rozšíření doznal jeden z tohoto systému a to elektrická požární signalizace (EPS). Výroba mikropočítače SAPI-1. Následovala výroba stavebnicových sestav ZPS-2 a ZPS-3. Poslední novinkou postavenou na bázi SAPI-1 byla měřící a regulační jednotka APS-5. Ředitelem podniku byl jmenován ing. Alois Souček.
  • 1985 - započal vývoj osobního mikropočítače pro mládež Ondra. Na jeho vývoji se podíleli ing. Eduard Smutný, Jiří Matras, Jan Mercl, Tomáš Bartovský a další zaměstnanci Tesly. V témže roce již byl vystaven na výstavě ERA '85.
  • 1986 - výroba mikropočítače Ondra. V té době jediný mikropočítač v této třídě vyráběný v Československu. Byl jednoduché konstrukce a obsahoval jen 39 běžně dostupných integrovaných obvodů. Byl určen pro mládež.
  • 1987 - výroba 2. verze mikropočítače Ondra, která umožnila i práci v síti (ve školách).

Další výrobky Tesly Liberec:
pro textilní průmysl:
    • elektronický čistič příze UAM/C (vyráběn ve švýcarské licenci)
    • čidla přetrhu C 3
    • regulátory teploty
nukleární elektronika:
    • průmyslová aplikace radioizotopních přístrojů
    • gama - automaty sloužící k samočinnému měření většího množství radioaktivních kapalných vzorků či látek
    • indikátory poloh a hladin - využití interakce záření s hmotou
    • radiometrické analyzátory (k laboratornímu a provoznímu měření poměrového množství dvou látek ve směsi s odlišnými atomovými čísly, př. určování popelnatosti uhlí)
  • 1988 - do výroby byla zaváděna nová ústředna elektrické zabezpečovací signalizace typu MAV 106 řízená mikroprocesorem československé výroby.
  • 1988 (27. 6.) - zakládací listinou Federálního ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky Praha byl zřízen podnik - TESLA Liberec, státní podnik. Podnik byl zřízen na místo TESLA Liberec, koncernový podnik se sídlem Liberec - Stráž nad Nisou.
  • 1988 (1. 7.) - v obchodním rejstříku zapsána obchodní firma TESLA Liberec, státní podnik . Jmění státního podniku činilo 164 464 tis. Kčs.
  • 1990 (9. 8.) - v obchodním rejstříku zapsán jako ředitel ing. Vladimír Podhájecký.
  • 1990 (23. 10) - v obchodním rejstříku zapsán ing. František Klíma, který byl pověřen řízením státního podniku.
  • 1992 (26. 3.) - v obchodním rejstříku zapsán převod části privatizovaného majetku na Fond národního majetku ČR ke dni 1. 5. 1992.
  • 1992 (28. 4.) - z obchodního rejstříku byl vymazán bez provedení likvidace TESLA Liberec, státní podnik se sídlem Liberec, IČ:00009806.
  • 1992 (29. 4.) - zapsána v obchodním rejstříku účetní hodnota převáděného majetku, podle schváleného privatizačního projektu, ke dni 31. 12. 1991 ve výši 326 937 tis. Kčs.
  • 1992 (1. 5.) - založení firmy Lites, a. s.. Jediným zakladatelem společnosti byl Fond národního majetku ČR. V zakladatelské listině učiněné ve formě notářského zápisu ze dne 24. 4. 1992 bylo rozhodnuto o schválení jejich stanov a jmenování členů představenstva a dozorčí rady. V obchodním rejstříku zapsán základní kapitál ve výši 287 644 tis. Kč (287 644 ks akcie na majitele ve jmenovité hodnotě 1 000,- Kč). Těžištěm výroby se stala elektrická požární signalizace. Tato firma tedy dále pokračuje v tradici, která začala postavením valchovacího mlýnu, pokračovala textilkou a končí elektrotechnickou výrobou.

Tesla Pardubice
  • 1919 - vznik podniku byl spjat s budováním telekomunikací Československé republiky po první světové válce.
  • 1919 (18. 10.) - z iniciativy ministerstva pošt a telegrafů byla založena Telegrafia, a. s.. Jednalo se o polostátní podnik, ve kterém 60 % akcií vlastnil stát a 40 % bylo vzato jako účast zaměstnanců na jmění firmy formou zakoupení a přidělování akcií. Společnost byla řízena pětičlennou správní radou, z níž tři členové byli jako podílníci ze strany státu a zbývající dva byli voleni na výroční valné hromadě. Technickým vedoucím společnosti byl jmenován autor projektu ing. Čapek. Jeho prvním úkolem bylo zajistit vhodné provozovny a v nich organizovat výrobu. Výstavba nových objektů byla v té době vyloučena. Po prohlídce více jak sta objektů, které byly vhodné k pronajmutí a byla i možnost ubytovat personál, padla volba na menší objekt továrny pana Černého v Roztokách u Prahy.
  • 1920 (leden) - vzhledem k tomu, že společnost nebyla schopna plně pokrýt stále rostoucí požadavky trhu, rozhodla správní rada řešit tuto situaci postupným včleňováním drobných podniků, vzniklých po 1. světové válce pro podobné obory. Proto došlo ke sloučení s firmami Automat v Jablonném nad Orlicí a Jevan ve Velešíně. Výrobně se společnost od počátku orientovala na přístrojovou a přepojovací techniku telefonní sítě.
  • 1921 - společnost vítězí v soutěžích na dodávky státních i soukromých ústředen a přichází se svými nabídkami i na zahraniční trhy (Bulharsko, Jugoslávie, Turecko), kde úspěšně čelí zavedené rakouské a německé konkurenci.
  • 1922 (20. 2.) - na vzrůstající požadavky trhu reaguje společnost zakoupením rozestavěného továrního objektu firmy O. Zeisl v Pardubicích (určený původně pro výrobu obuvi). Po dostavbě byly k dispozici budovy s výrobní plochou 2.610 m2. Náklady na dostavbu, která byla skončena v roce 1922, činily 858.000,- Kč. Tím bylo zajištěno další zvyšování výroby.
  • 1922 (květen) - představen první radiopřijímač vyrobený českou firmou.
  • 1922 (11. 12.) - společnost se rozhodla přemístit své sídlo z Prahy do Pardubic. Přesun si vyžádal 120 vagónů. Pardubický závod měl 323 pracovníků a všechny tři závody společnosti pak 488 pracovníků. Ředitelem byl jmenován pan Hrabička. Tím bylo definitivně potvrzeno sepjetí společnosti s Pardubicemi.
  • 1923 - byla vyrobena první řada telefonních ústředen pro telefonizaci celé řady měst (Brna, Olomouce, Košic a dalších).
  • 1924 - začíná výroba radiopřijímačů.
  • 1925 - výroba radiopřijímače Radiola. V témže roce byla výroba převedena do Olomouce do TELEKTRY a tak na čas skončila výroba radiopřijímačů v pardubické Telegrafii.
  • 1926 - ve výrobě jsou především telefonní místní a meziměstské ústředny.
  • 1929 - po převzetí licence přechází společnost od systému Relay na systém Rotary.
  • 1930 - společnost předvedla vlastní konstrukci reléautomatických ústředen ing. Fleisiga a ing. Lonera. Postupně byly vybaveny telefonní ústředny všech větších měst v Československu a byl realizován vývoz do Bulharska, Jugoslávie, Polska a Turecka. Československý telefonní průmysl se rozvinul tak prudce, že předstihl i ty země, které měly i více jak 40-ti letou tradici (např. Itálii, Švýcarsko, Dánsko).
  • 1929 - 1933 - hospodářská krize měla za následek pokles zakázek a následně snižování výroby a propouštění zaměstnanců. Tento důsledek se vedení společnosti snažilo omezit rozšířením sortimentu o domácí telefonní ústředny Merkur a Liliput, telefonní zvonky Norma, svítilny a podobně.
  • 1933 - zavedena sériová výroba radiopřijímačů. Výrobní spolupráce s rakouskou firmou Schaub - Pfortzheim byla postupně nahrazena vlastním vývojem. Zkušenosti z vývoje a výroby řady radiopřijímačů, s jejichž novými typy přicházel podnik každoročně na trh , umožnily plynulý přechod k elektronice. V následném období společnost dále rozšiřuje sortiment výrobků o elektronkové zesilovače, nemocniční a požární signalizační zařízení, rentgenové a elektroléčebné přístroje, elektrické gramofony, mincovní telefonní automaty a další výrobky. Firma byla schopná všestranně technicky i kapacitně zajistit jakékoliv požadavky státní správy i tehdejších podnikatelů v oboru telekomunikací a radiotechniky.
  • 1938 - společnost získala významnou zakázku na zajištění ozvučení Strahovského stadiónu u příležitosti konání X. všesokolského sletu. Zhoršení politických poměrů před druhou světovou válkou se promítlo v dodávkách polních telefonních stanic, signálních a dorozumívacích zařízení pro pohraniční pevnosti,zařízení a rozhlasu pro poplachovou službu a polních rentgenových přístrojů. Předválečná výroba zahrnovala 38 druhů radiopřijímačů.
  • 1939 - 1945 - do firmy byl předán do nucené výroby (pro německé elektrotechnické firmy) tzv. "MARINE PROGRAM", který obsahoval celou řadu výrobků. Byly to vysílače o výkonu 40 až 200 W, soupravy pro vícenásobnou telegrafii, obrazovky a speciální elektronky pro radary a další. Došlo k rozšíření výrobních ploch o 3.400 m2, počtu zaměstnanců na tři tisíce a osvojení nových technologií.
  • 1945 (31. 12.) - na základě dekretu o znárodnění končí národní správa Telegrafie, a. s. a tato je včleněna společně se všemi výrobci obdobného charakteru do nově ustaveného národního podniku "TESLA slaboproudé a radiotechnické závody se sídlem v Praze". Byla obnovena výroba radiopřijímačů a na trh dán radiopřijímač Liberátor.
  • 1946 - vyrobena souprava měřicích a kontrolních přístrojů pro montáž a servis radiopřijímačů.
  • 1948 - na mezinárodní výstavě MEVRO byly předvedeny dvě soupravy televizního řetězce od kamery až po monitory, které byly vyvinuty a vyrobeny v Pardubicích. Současně bylo vyvinuto a vyrobeno směrové pojítko, které pak dlouho sloužilo k přenosu z televizního studia ve Vladislavově ulici v Praze na petřínský vysílač. Velká část ověřené výroby byla v následujícím desetiletí postupně převáděna do ostatních závodů Tesly. Toto opatření umožnilo soustředit síly na racionalizaci výroby dvou důležitých skupin výrobků spotřební elektroniky, které pak v následujících letech převládly, televizních přijímačů a magnetofonů, a dvou skupin investiční elektroniky - letištních radiolokátorů a radiostanic.
  • 1950 (1.1) - Tesla Pardubice se stala samostatným národním podnikem. Současně získala další objekty ve městě a objekt v Opočínku u Pardubic, kam byl převeden vývoj a vzorková výroba elektronických zařízení. V následujících letech zde vznikl Ústav pro výzkum radiotechniky (ÚVR) se zaměřením na rozvoj mikrovlnné techniky a její aplikace v radiolokaci.
  • 1952 - zaveden nový výrobní obor radiolokační techniky.
  • 1954 - z Tesly Strašnice převedena výroba televizních přijímačů, která se stala na dalších deset let hlavním výrobním programem.
  • 1955 - podnik zajistil dodávku a instalaci elektroakustického vybavení Strahovského stadionu pro I. celostátní spartakiádu. Začal rozvoj dalšího oboru, a to magnetofonů. Tím byla dovršena specializace podniku do čtyř oborů - televizní přijímače, magnetofony, radiolokátory a radiostanice.
  • 1956 - v Tesle ÚVR Opočínek byl zahájen vývoj analogových počítačů.
  • 1957 - podniku byl předán objekt Zámeček, ve kterém pomocí rozsáhlé výstavby byla postupně vybudována především široká výrobní základna radiolokace.
  • 1960 - byl představen největší československý analogový počítač své doby AP3M. Vyrobeno bylo 13 kusů. Menšího typu AP4 bylo vyrobeno okolo 50 kusů. Vyroben školní analogový počítač APŠ.
  • 1961 (1. 1.) - podnik byl pověřen řízením nově vytvořené VHJ zahrnující prakticky (mimo n. p. Tesla Hloubětín) všechny podniky zabývající se výrobou přístrojů v oboru radiotechniky a elektroniky. Do této VHJ byly začleněny následující podniky s uvedeným výrobním programem:
Tesla Pardubice - televizní přijímače, magnetofony, radiostanice a radiolokační technika
Tesla Přelouč
- radiopřijímače, magnetofony a nový obor plošné spoje
Tesla Liberec
- bateriové magnetofony a měřící přístroje pro jadernou techniku
Tesla Valašské Meziříčí
- zesilovače, gramofony a elektrotechnické přístroje
Tesla Orava
- televizní přijímače
Tesla Bratislava
- radiopřijímače, rozhlasové ústředny a studia
Tesla Brno
- elektrotechnické měřící přístroje
ÚVR Opočínek
- analogové počítače

Během pěti let bylo vyrobeno 447.000 televizních přijímačů a 163.468 magnetofonů.
  • 1962 - obor radiostanic, dříve pouze speciálního charakteru pro potřeby armády, postupně přechází na vývoj a konstrukci nové řady civilních radiostanic pro potřeby hutnictví, stavebnictví, zemědělství, dopravy a jiných.
  • 1964 (1. 7.) - dochází k další organizační změně a ve VHJ Tesla Pardubice zůstávají jen závody Tesla Přelouč, Liberec, Litovel a výzkumné ústavy ÚVR Opočínek a VÚPJT Přemýšlení. Vývoj a výroba magnetofonů se začala koncentrovat do Tesly Přelouč.
  • 1966 - výroba občanské radiostanice PETRA.
  • 1968 (květen) - po dlouhých jednáních dochází k uzavření licenční dohody s firmou BULL- Paříž na výrobu digitálního počítače "BULL-GAMA 140".
    K těmto licenčním počítačům jsou připojovány páskové jednotky vlastní koncepce, vyvinuté v Pardubicích.
  • 1969 - končí výroba televizních přijímačů Orchidea a o rok později výroba přenosných televizních přijímačů Camping. V šedesátých letech bylo vyrobeno více jak milión televizorů. Další výroba televizních přijímačů včetně vývoje byla převedena do Tesly Orava.
  • 1970 - pokračuje se s výrobou magnetofonů.
  • V dalším období se obor letištních radarů rozšiřuje o lodní radary pro říční a připobřežní plavbu. Obor tzv. pasivní radiolokace reprezentují mimo jiné i systémy Ramona a Tamara, které podnik proslavily po celém světě.
  • Od roku 1980 nabývá výroba charakteru investiční elektroniky. Probíhá vývoj a výroba nového radiového VKV systému radiostanic a telemetrického systému RADOM a LESANA.
  • Tesla Pardubice patřila mezi první, kteří uváděli v život SMT (povrchovou montáž součástek) v ČR. Zaměření podniku se dále výrazně mění. Opouštějí se sériové výroby spotřební techniky a podnik se orientuje na vojenskou výrobu a na velké investiční celky.
  • Posledními komerčními výrobky byly satelitní přijímače, stolní a přenosné kazetové magnetofony. Po roce 1989 nebyl o tyto výrobky již zájem. V roce 1994 se Tesla Pardubice rozpadla do několika menších nástupnických firem.

Tesla Přelouč
  • 1919- po první světové válce potřebovala mladá československá armáda k úspěšnému plnění svých úkolů dobré spojení. V poválečné době byl však nedostatek spojovacího materiálu. Proto ministerstvo obrany dalo souhlas k záměru několika důstojníků spojovacího praporu v Kutné Hoře a Mladé Boleslavi vybudovat továrnu na výrobu spojovacího materiálu pro vojenské účely. Jeden z těchto důstojníků J. V. Hirš (z vlasteneckého nadšení si změnil jméno na J. V. Myslík Hyršovský), inženýr a středoškolský profesor pocházel z Přelouče se zasadil o to, aby závod byl zřízen v jeho rodném městě. Jeho otec vlastnil holičství na náměstí pod podloubím. Dalšími podílníky byli ing. Vrba a ing. Mráz.
  • 1920 (15. 12.) - ustavuje akciovou společnost a se svými druhy, které pro svou myšlenku získal, zažádal o zproštění vojenské služby. Do nového závodu přinesli tito bývalí důstojníci starou radiostanici ale hlavně své odborné znalosti a zkušenosti. Civilní členové se pak postarali o kapitál.
  • 1921 - v pronajatých masných krámech (ulice Tůmy Přeloučského) na ploše 117 m2 s patnácti zaměstnanci se začaly vyrábět telefonní bubny, uzemňovací kolíky, telefonní ústředny, telegrafní klíče, relé, zvonky, indikátory, sluchátka, vše pro armádu. Aby se výroba rychle rozjela používali dělníci zpočátku vlastní nástroje. Pracovalo se jen na objednávku. Firma nesla název Myslík Hyršovský a Co. - výroba telegrafního a telefonního zařízení.
  • 1923 - začala výroba pro civilní účely - telefonní zařízení a přesmykače pro pošty, telegrafní klíče pro ČSD, sluchátka a první krystalky. Následuje první export - sluchátka pod značkou CQ UNIVERSUM se vyvážejí do Švédska.
  • 1923 (5. 12.) - kupuje společnost od města pozemek u železniční trati poblíž nádraží.
  • 1924 - dokončena výstavba provozů na ploše 400 m2. Práci zde nachází 150 pracovníků. Od prvních vyrobených krystalek přecházela výroba k elektronkovým zesilovačům a radiopřijímačům. Z počátku každý mechanik zapojoval celý přístroj kompletně a s jeho vyzkoušením trvala práce asi den a půl. Spoje se z počátku šroubovaly. Každý přístroj byl adresně evidován a po dobu jednoho roku jej továrna udržovala v bezvadném stavu.
  • 1925 - počet pracovníků vzrostl na 200. K dosavadnímu sortimentu přibyly další výrobky - dvouelektronkový zesilovač a bateriový přijímač. Tak se stala firma, pod názvem Radio Zenit J. V. Myslík Hyršovský a Co., prvním sériovým výrobcem rozhlasových přijímačů v Československu (během existence závodu jich bylo vyrobeno téměř dva milióny). Používané elektronky byly francouzské výroby. Po počátečním rozmachu se firma dostává do finančních obtíží. Velké investice do budov a strojového vybavení a pokles objednávek armády zapříčinily situaci, kdy firma nemohla dostát svým finančním závazkům a byla nucena vyhlásit úpadek. Firma přechází do rukou nových majitelů Josefa Frýby, obchodního ředitele z Prahy a Vítězslava Kyšera, redaktora z Českého Brodu, jako veřejných společníků firmy. Ředitelem se stal ing. Mráz. Pod značkou Radio Zenit se začaly vyrábět další rozhlasové přijímače. Vedoucí vývojového oddělení ing. Vrba zkonstruoval první třílampový přijímač, tedy dávno předtím, než podobné přijímače začala vyrábět firma Telefunken. Začaly se vyrábět i stavebnicové rozhlasové přijímače, které byly cenově velmi výhodné. Výroba bateriových zesilovačů R 061, 062, 072.
  • 1926 - výroba bateriového přijímače R 033. Zubní technik p. Škodný si jako první z Přelouče koupil rozhlasový přijímač. Na jeho vile byla postavena 25 m vysoká anténa. Přijímač instalovali hlavní představitelé firmy ing. Mráz a ing. Vrba.
  • 1927 - firma neměla dostatek finančních prostředků aby mohla více investovat a čelit zahraniční konkurenci. Měla 10 miliónů Kč dluhu. Koncern Siemens a Halske, který monopolně ovládl německý trh chtěl proniknout i do střední Evropy a proto téměř současně kupuje tovární objekty a. s. Křižík v Praze a objekty Radio Zenit v Přelouči. Závod Křižík byl přejmenován na Elektrotechnu a Radio Zenit na Radiotechnu, spol. s r. o. a výrobky byly označeny Radiotechna, systém Telefunken. Důvodem koupě přeloučského závodu bylo ovládnutí celé výroby slaboproudého zařízení. Koncern Siemens & Halske vlastnil 49 % akcií a Moravská a Agrární banka 51%. Odbyt převzala pražská firma Krešl. Původní majitel ing. J. V. Myslík Hyršovský ze závodu odešel.
  • 1929 - začaly se vyrábět přijímače napájené přímo ze sítě a postupně se začalo přecházet k sériové výrobě. U přijímače R 155 bylo použito systému plošných spojů s odlisovanými tvary, což bylo předzvěstí techniky plošných spojů. Tyto skutečnosti svědčily o tom, že v závodě byly uplatňovány v té době nejmodernější technologie.
  • 1929 (červenec) - krajem se přehnala větrná smršť s průtrží mračen. Lehká střecha objektu závodu nevydržela nápor větru a byla odnesena až ke Zbrojovce. Do prostoru montáží v prvním patře vniklo velké množství vody a ta způsobila další škody. Celkově byl závod natolik poškozen, že správní rada rozhodla přestěhovat celou výrobu do Prahy, do svého druhého podniku. Společně s výrobou přešli do Prahy stálí zaměstnanci z Přelouče (bydleli v podnájmech nebo denně dojížděli).
  • 1930 - poničená budova závodu v Přelouči se rekonstruovala, byly zesíleny základy a přistavěno druhé patro. Náklady činily 1 milion Kčs.
  • 1930 (říjen) - do nových prostor se vrátila celá výroba. Nové prostory umožnily specializaci výrobních dílen. Odděleně byla vytvořena navijárna a montáž otočných kondenzátorů.
  • 1932 - světová hospodářská krize se projevovala poklesem zaměstnanosti. Byla zkrácena pracovní doba na čtyřicet hodin týdně a v sobotu se nepracovalo. Základní kádr dělníků byl sezónně doplňován. Přijímali se koncem února a propouštěli se začátkem prosince. Firma Radiotechna zavedla v Praze výrobu elektronek. Důvodem byla velká vlastní potřeba, která stoupla až na 300.000 kusů ročně.
  • 1933 - došlo k podstatnému omezení spolupráce s německými techniky. V Praze byla založena konstrukční kancelář, která zajišťovala vývoj výrobního programu přeloučského závodu. Na domácím trhu značka RADIOTECHNA znamenala záruku kvality a výrobky byly konkurence schopné s tehdy známými firmami jako Philips nebo Blaupunkt včetně tuzemské konkurence zastupované firmami Telegrafie, Mikrofony a další. V závodě pracovalo 286 dělníků a montérů a 136 úředníků. Byly vyráběny špičkové přístroje jako BIG-BEN, Hymnus, Amerigo, Colombo, Atlanta a další, které plně potvrzovaly heslo továrny "PODLE HLASU POZNÁTE JE". Roční produkce závodu před 2. světovou válkou se pohybovala mezi 30 až 50 tisíci přístroji.
  • 1939 - německá okupace dolehla na výrobu závodu, která plně sloužila válečným účelům. Vyráběly se vojenské telefonní ústředny, letecká rozhlasová zařízení, spojovací technika pro ponorky, zařízení pro rakety V1 a V2, přístroje pro matení nebo odposlouchávání rozhovorů, cvičné přístroje pro armádu, součásti pro různé měřící a zaměřovací přístroje a další. Totálním nasazením vzrostl počet zaměstnanců až na 900.
  • 1943 - končí výroba rozhlasových přijímačů a nahrazena plně výrobou pro vojenské účely. Někteří zaměstnanci tajně vyráběli do rozhlasových přijímačů s odstraněnými krátkými vlnami tzv. "čerčilky", které umožňovaly poslech zahraničního vysílání. Bylo to velmi riskantní, protože tento poslech trestali okupanti smrtí a vůči výrobcům tohoto zařízení postupovali stejně.
  • 1945 - jako bývalý německý majetek se stal závod součástí reparací Sovětskému svazu. Závod byl předán našemu státu po jednoroční národní správě, kdy národním správcem byl Karel Lehnert. Z trofejního materiálu se začala rozvíjet opět civilní výroba. Vyráběly se 50 W a 75 W ústředny pro městský rozhlas. Pokračovalo se s výrobou přijímačů z počátku okupace Grand Onyx. Začalo se s vývojem prvního poválečného přijímače T 566, který byl vyráběn v následujícím roce.
  • 1946 (10. 8.) - byl ustaven hlavní podnik pro vývoj a výrobu slaboproudých zařízení, který spojil znárodněné firmy vyrábějící slaboproudá elektrotechnická zařízení z celého Československa. Tak vznikl nový organizační celek - národní podnik Tesla s ústředním ředitelstvím v Praze na Karlově náměstí. Tento celek měl asi 7.000 zaměstnanců. Generálním ředitelem byl jmenován ing. dr. Karel Elicer, jeho náměstky ing. J. Luňáček a ing. B. Watier . Do tohoto podniku byla zařazena i přeloučská Radiotechna. Tím skončil vlastní vývoj radiopřijímačů v Přelouči a do výroby přišel nově konstruovaný radiopřijímač Klasik z Pardubic. Ředitelem přeloučského závodu se stal dosavadní národní správce K. Lehnert a po jeho odchodu na generální ředitelství pak ing. Ladislav Fišara.
  • 1948 - ukázalo se, že vytvoření velkého výrobního celku bylo při tehdejší úrovni řízení nevýhodné. Proto bylo generální ředitelství Tesla v Praze zrušeno a výrobní závody byly sdruženy v menší celky. Tesla Přelouč se stala pobočným závodem Tesly Hloubětín Praha. Ředitelem se stal Bohuslav Choděra a po něm Miroslav Studený. Závod měl k dispozici přibližně 4.000 m2.
  • 1950 - vývoz přijímačů řady Romance a Blaník do Indie a Turecka.
  • 1951 - závod se stal pobočnou provozovnou Tesly Pardubice.
  • 1952 - začala výroba komunikačního přijímače Lambda, která sebou přinesla vyšší nároky na technologii výroby a kvalifikaci zaměstnanců.
  • 1953 (1. 1.) - byl přeloučský závod vyčleněn z pardubického podniku a rozhodnutím ministerstva všeobecného strojírenství se stal samostatným národním podnikem. Po osamostatnění byla urychleně zřízena vlastní vývojová a konstrukční kancelář. Její pracovníci připravili do výroby nový moderní radiopřijímač - superhet Máj, který měl v zapojení několik technických zajímavostí a zajímavě bylo řešeno i provedení stupnic. Tímto výrobkem se dostala Tesla Přelouč do čela výrobců rozhlasových přijímačů v Československu.
  • 1954 - postupně se rozšiřují výrobní plochy a dochází k přístavbě hlavní budovy a objektu údržby. Začala výroba komunikačního přijímače Lambda V.
  • 1955 - změna výrobního programu znamenala vyčlenění výroby reproduktorů, což umožnilo zvýšení výroby přijímačů a rozšíření sortimentu na přijímače bateriové, gramorádia a hudební skříně. Postupně se ročně vyrábělo až deset typů radiopřijímačů. Počet zaměstnanců přesáhl 1.000 a podlahová plocha se zvýšila na 6.670 m2.
  • 1958 - zavedla Tesla Přelouč, jako první v Československu, do sériové výroby techniku plošných spojů. Další růst podniku byl umožněn získáním budovy bývalé továrny na cukrovinky Vývoj (EGO). Po adaptacích objektu získal závod nové prostory do nichž umístil konstrukci a vývoj, nástrojárnu, odborné učiliště, plošné spoje, soustružnu a speciální výrobu.
  • 1958 (říjen) - do výroby byl zaveden kabelkový tranzistorový přijímač T 58, který byl po úspěchu na tuzemské trhu vyvážen do Kanady. Byl to v této kategorii první výrobek v tehdejší východní Evropě. V přijímači byly poprvé použity plošné spoje. V tomto roce byl vyroben miliontý přijímač od doby zahájení výroby přijímačů v roce 1925. Počet zaměstnanců přesáhl 1.500.
  • 1959 - další růst výroby a počtu zaměstnanců byl podmíněn zahájením provozu čistírny průmyslových vod, v galvanizovně a v hlavním skladu. Do nových prostor se přestěhovala závodní kuchyně a jídelna. Hlavnímu závodu se tak uvolnily další prostory. Na I. mezinárodním veletrhu v Brně byl vystaven kapesní tranzistorový přijímač T 60 a luxusní hudební skříně Viola a Copelie spolu s přijímačem Sonáta.
  • 1960 - ředitelem podniku se stal ing. František Utíkal.
  • 1961 - počet zaměstnanců přesáhl 2.000. Bylo dosaženo nejvyšší roční produkce rozhlasových přijímačů - více jak 150.000.
  • 1963 - byla dána do užívání nová technicko-administrativní budova v hodnotě téměř pěti miliónů korun a svépomocí postavena svobodárna pro ubytování zaměstnanců. Ředitelem se stal Bohuslav Štverák.
  • 1963 (1. 7.) - zrušení samostatného národního podniku Tesla Přelouč a tento podnik se stává závodem Tesly Pardubice.
  • 1963 (srpen) - vyroben půlmiliontý tranzistorový přijímač. Byla zahájena výroba prvního čtyřstopého magnetofonu SONET B 3, který byl vyvážen do celé řady zemí (Holandsko, Jugoslávie, NSR, NDR, Rumunsko). Těchto magnetofonů se celkem vyrobilo více jak 100.000.
  • 1964 - končí tradiční výroba rozhlasových přijímačů a závod plně přechází na výrobu záznamové techniky - magnetofonů. Výroba rozhlasových přijímačů se přesunula na Slovensko. Závod měl 26.000 m2 podlahové plochy. Výrobní možnosti závodu nestačí na poptávku, včetně vývozu. Proto bylo nutné dále závod rozšiřovat.
  • 1965 - zahájena výroba čtyřstopého plnětranzistorového magnetofonu B 4 ( bylo jich celkem vyrobeno 225.000). Jednalo se o nejlepší přístroj, který se v záznamové technice v Tesle Přelouč vyráběl. O Přelouči se začíná mluvit, že je "městem magnetofonů".
  • 1966 - zahájena výroba magnetofonu B 42 a dozvukového zařízení Echolana, které vytváří různé ozvěnové a dozvukové efekty.
  • 1967 - pro účely výuky na školách přichází na trh speciální školní magnetofon B 47. Jeho výrobu v následném roce přebral mateřský podnik Tesla Pardubice.
  • 1968 - zahájena výroba magnetofonů B 43 A (první tuzemský plně stereofonní magnetofon) a B 46. Nedostatek síťových rozhlasových přijímačů na trhu je řešen ve spolupráci s polskými výrobci výrobou přijímačů Kankán a Jantar.
  • 1969 - zahájena výroba magnetofonů B 444 Lux a B 5. Následuje výroba magnetofonu B 5B, který má automatické nastavení záznamu. V tomto roce bylo vyrobeno více jak 90.000 magnetofonů.
  • 1970 - od začátku výroby v roce 1963 bylo vyrobeno půl miliónů magnetofonů všech typů. Končí výroba magnetofonů řady B 4.
  • Některé magnetofony vyvinuté v Tesle Přelouč přebral do vlastní výroby mateřský podnik Tesla Pardubice, byly to magnetofony B 41, B 42, B 44, B 46, A 3.
  • Následovaly výroby magnetofonů řad B 5, B 6, B 7, B 100: B 5, B 57, B 6, B 7, B 70, B 700, B 90 (odvozený z B700, přechodně vyráběný v Tesle Pardubice), B 73, B 730, B 100, B 101, B 115, B 116, B 116 A.
  • Kolem roku 1980 se začaly vyrábět přenosné kazetové magnetofony řady KM, byly to typy: KM 310, KM 320, KM 330, KM 340, KM 350 a KM 351.
  • Následovala výroba stolních kazetových magnetofonů řady SM: SM 260, SM 261, SM 550 a SM 580, který byl posledním výrobkem záznamové techniky v Tesle Přelouč před privatizací podniku.
  • Byly vyráběny i speciální magnetofonové přístroje pro doplnění trhu nastupujících počítačů. Byly to kazetové magnetofony pro ukládání dat SP 210 a SP 210-T (doplněn jehličkovou tiskárnou BT-100) a přenosný datarekordér KP 311, jako vnější paměť k osobním počítačům.

Výrobky Tesly Přelouč:
    • telefonní a telegrafní zařízení
    • radiové přijímače včetně krystalek
    • zesilovače
    • magnetofony
    • tranzistorové a různé jiné učební pomůcky
    • Geiger-Müllerovy počítače
    • komunikační přijímače
    • ústředny pro výběrový příjem
    • dálkové ovládání pro magnetofony řady B 4
    • stolní gramorádia
    • gramorádiové skříně
    • hudební skříň
    • tranzistorové přijímače
    • autorádio
    • zesilovač Club
    • dozvukové zařízení
    • speciální výrobky pro armádu a další

Tesla Přelouč byla rozhodnutím ministerstva průmyslu prodána k 1. 8. 1992 novým majitelům firmy AGU, s. r. o. - Aktual Garant Univerzal Přelouč. Tato firma postupně zastavila výrobu elektroniky a začala se orientovat na dřevovýrobu, plošné spoje, nástrojárnu a hasící techniku.
Dne 16. 9. 1994 byl na tuto firmu vyhlášen konkurz a zpeněžením konkurzní podstaty, finančním vyrovnáním a soudním schválením závěrečné konkurzní zprávy dne 26. 3. 2002 firma zanikla s tím, že se mimo úpadce vydělila z firmy AGU výroba plošných spojů, nástrojárna a hasící technika.
V současné době hlavní areál bývalé Tesly Přelouč vlastní německá firma KIEKERT-Cs, s. r. o., která vyrábí autozámky pro většinu automobilních firem v Evropě.

Závěr
HIFI klub Liberec, o. s. děkuje Severočeskému muzeu v Liberci, které prostřednictvím ředitele Mgr. Aloise Čvančary a vedoucího oddělení dokumentace a informatiky PhDr. Zdeňka Hrabáka, vytvořilo podmínky pro uskutečnění výstavy v takovém rozsahu. Poděkování patří i pracovníku muzea panu Ivanu Rousovi, který pomohl při dokumentaci historie Tesly Liberec. Poděkování patří dále Státnímu okresnímu archivu Liberec a zvláště pak paní Mgr. Heleně Lacinové za poskytnuté informace o historii Tesly Liberec. Panu Adolfovi Patrmanovi, dlouholetému pracovníku Tesly Liberec, za poskytnuté informace o tomto podniku. Panu Jaroslavu Kulichovi, pověřenému vedení sbírek městského muzea v Přelouči a pánům Vladimíru Šlechtovi, Stanislavu Bolkovi a Ladislavu Hrdému, dlouholetým pracovníkům Tesly Přelouč patří dík za poskytnuté informace o historii Tesly Přelouč, včetně poskytnuté dokumentace o magnetofonech a dalších materiálů o tomto podniku. Dále Mgr. Alžbětě Rokošové a paní Olině Merglové za překlady anglických textů.

Mediální partneři:
Liberecký deník
Český rozhlas Sever
Bonus TV - internetová televize


Magnetofony
Sestavil: Václav Hlaváč
Text: Mgr. Jan Mergl
Technická spolupráce: JUDr. Milan Brunclík, Karel Havelka
Fotografie: Radim Hlaváč, Petr Procházka, retuš Jaroslav Appeltauer
Technická realizace CD: Jan Brejcha, Tomáš Molnár
Grafická úprava CD: Aleš Vlček
Obálka: KB Barko, s. r. o.

Vydal HIFI klub Liberec, o. s.
u příležitosti výstavy v Severočeském muzeu v Liberci
konané ve dnech 11. 6. - 24. 8. 2008

HIFI klub Liberec, o. s.
Balbínova 119/1, 460 01 Liberec 12
IČ: 28556682

Tel.: 776 741 394
http://www.hifiklubliberec.cz
e-mail: info@hifiklubliberec.cz
Dokumenty :: Firmy a osobnosti, Dokumenty :: Magnetofóny, Dokumenty :: Tesla - servis
Vytvorené: 3.5.2015